close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Památka

22. února 2009 v 9:04 | ja |  Moje psaní
Od večera jsem nemohla usnout! Převracela jsem se na posteli ze strany na stranu a přemýšlela. Hlavu jsem toho měla plnou a nesmírně jsem se těšila. Tak teda už zítra! Už zítra jedu. Daleko, tak kde jsem ještě nebyla. Jedeme na 10 denní zájezd do SSSR. Já, jako delegát školy, Hanka a ještě dvě mladší děvčata. Byl to můj první výjezd za hranice. Už ve vlaku do Košic jsme se seznámili s klukama z veteriny, byli taky čtyři, tak jsme hned utvořili nerozlučnou partu. Za oknem se míhala probouzející se podtatranská krajina a nám se teprve nyní chtělo spát. V Košicích do vlaku přisedli naši celníci a kontrolovali dokumenty. Cestovali jsme na cestovní doložky a OP. U nás bylo všechno v pořádku. Profesorka ruštiny, která s námi cestovala jako dozor, byla v pohodě. Horší to měla skupina z gymnázia. Tam se zjistilo, že jednomu z žáků něco v dokumentech schází. Jejich učitelka proto musela zůstat v Košicích, na pobočce cestovky něco vyřídit a pak se dopravit za námi do Kyjeva, kde byla naše první zastávka. Z Košic jsme odjížděli asi za dvě hodiny a ve vlaku do Čierné nad Tisou procházeli vlakem sovětští celníci. V Čierné jsme opustili naše vagonky a přesedli do ruských širokorozchodných, ty nás pak dovezly do Čopu. To byla první ruská vesnička či město na území SSSR. Uvelebila jsem se na horní palandu, a koukala se z okna na ubíhající krajinu, kolébání vlaku a jeho monotónní zvuk způsobilo, že jsem usnula. Probudily mě holky a kluci, kteří se za námi přišli podívat. Kupém kolovala jedna láhev slivovice za druhou, nálada byla báječná, a tak cesta uběhla docela rychle, přestože jsme jeli bez zastávky jeden a půl dne. V Kyjevě jsme měli přichystán program na tři dny. Volna bylo trochu, ale my si vždycky našli chvilku pro naši partu. Kyjev je krásný svou polohou na břehu řeky Dněpr.
Kyjev patří k nejstarobylejším evropským městům. Archeologické nálezy kladou jeho počátky na přelom 5. a 6. století. Podle nejstaršího dochovaného ruského letopisu Povesti vremennych let založili "hrazené město Kyjev" bratři Kyj, Šček a Choriv a jejich sestra Lybeď, kteří pocházeli k východoslovanského kmene Poljanů.
V Povesti se dále vypráví, že se roku 866 (podle byzantských pramenů 860) zmocnili Kyjeva varjažští bojovníci Askold a Dir. Vládli zde až do roku 882, kdy zahynuli v boji s dalším varjažským náčelníkem Olegem, který již vládl v Novgorodu. Spojení dvou důležitých obchodních středisek pod jednou vládou bývá tradičně považováno za zrod nejstaršího ruského státu, Kyjevské Rusi. Jeho sídelním městem se stal Kyjev a byl jím až do 12.století.
Navštívili jsme zde všechny pamětihodnosti, prošli se po Kreščatiku, udělali jsme si malý piknik na břehu Dněpru. Byli jsme mladí a tak nedostatek spánku nám vůbec nevadil. Peněz jsme měli dost, tak jsme se dostatečně zásobili vodkou a šampaňským, kterého jsem za ten týden vypila litry. Místo povinného divadelního představení, jsme hned první přestávku odešli a raději po svých a sami se potulovali městem. Až později jsme se dozvěděli, že jsme měli štěstí, protože kriminalita v Kyjevě v té době byla velká. Okrádání cizinců bylo na prvním místě.
Jediná památka, kterou jsem si v Kyjevě koupila, je malý hrníček s podšálkem, zakoupený v malém stánku u kláštera na břehu Dněpru. Byl to stánek místní Lidušky nebo, jak se říká, umělecké škole. Není nic moc, ale byl jedinou věcí bez znaku komsomolu, Lenina nebo znaku SSSR.

 


Komentáře

1 Eva* | Web | 22. února 2009 v 10:06 | Reagovat

Tak v Kijevě jsem nikdy nebyla, škoda..

Ten hrneček je náááhodou moc krásnej, s těma sedmikráskama..

2 Jitka | Web | 22. února 2009 v 17:33 | Reagovat

Krásná památka.

3 Vlasta | Web | 22. února 2009 v 17:38 | Reagovat

Tak tohle mi něco připomělo.Na střední škole jsem taky cestovala vlakem do SSSR. Prvně do Kijeva pak do Krasnodaru, kde jsme měli týdenní výměnnou brigádu s družební školou, no a potom týdenní pobyt v Soči u moře.Bylo to moje první setkání se slanou vodou. Užili jsme si tam tehdy spoustu legrace, krásně se na to vzpomíná.

4 hadimrška | Web | 22. února 2009 v 18:17 | Reagovat

Ty vzpomínky se člověku občas vybaví a jsou tak krásné, až srdce bolí.

5 zbyněk | Web | 22. února 2009 v 20:48 | Reagovat

vzpomínky opravdu bolí,ale krásně se na to hezké vzpomíná....a je to dobře že se dá na co vzpomínat.

6 bratranec Zdeněk | 24. února 2009 v 8:03 | Reagovat

Slyšel jsem kdysi historku z olomouckého univermagu (my měli v Holomócu pobočku firmy):  Jeden kolega tam objevil srolovaný koberec s barvoubez vzoru i mírami přesně, co potřeboval do pokoje a hlavně - strašně levný. Zaplatil, došel si pro auto a odvezl koberec domů. Vyprázdnili pokoj a koberec položili - a pointa: přesně uprostřed byl třičtvrtěmetrový vyšitý medailon s hlavou Lenina. Tak museli koupit stůl s masivním středem, aby to zakrýval.

7 hadimrška | Web | 24. února 2009 v 10:12 | Reagovat

No,tak tomu věřím. Takových jsem v SSSR viděla stovky, v různých klubech, muzeích a společenských místnostech.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama