close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Moje poprvé VIII.

9. února 2009 v 13:29 | ja |  Moje psaní
Jsem už dost stará na to, abych uměla vařit. Neříkám, že jsem mistr, ale najíme se. Lépe vaří polovička, ale to v mém povídání není důležité. Vlastně on se tam vůbec nevyskytuje. Moje maminka vařívala denně skoro 16 let. Tedy po dobu, co byla s námi doma. Vím, že to dělala jenom z povinnosti, nebavilo ji to. Já se tedy k této práci dostávala jenom zřídka. Když jsem se vdala, neměla jsem elektrický sporák. Vařila jsem na dvouplotýnkovém plynovém vařiči a vypůjčené troubě. Jednou se stalo, že jsem si naplánovala velmi složitý oběd. Bramborovou kaši, hovězí na hříbkách a zeleninovou polévku. Očištěná zelenina se vesele vařila , brambory okrájené a očištěné čekaly na to, až je dám vařit. Nyní jsem se pustila do přípravy masa. Kuchařka na stole a já jeden krok k hrnci, dva kroky nazpět ke knize. To se rozumí, že než jsem si donesla potřebné ingredience ze špajzu, začala utíkat polívka z hrnce. Krok, skok k vařiči, drap hrnec a šup s ním na stůl. Pak jsem pokračovala v klepání a krájení masa, krájení cibulky, běhání do špajsu, opět k hrncům na vařiči. No, byl to děsný blázinec. Když už se zdálo, že bude všechno OK, došel mi plyn v bombě. Tak a co teď? Oběd rozvařený, bomba prázdná, polovička se za necelou půlhodinku vrátí z práce. Co dělat! Nikdy se nevzdávám a nepropadám panice. Drapla jsem nosič na obědy a mazala k nejbližší hospodě. Tam jsem koupila oběd - zeleninovou polévku, bramborovou kaši a hovězí na hříbkách. Domů jsem doběhla zpocená jako dveře od chlíva. Nedovařený oběd letěl do popelnice, polévky jsem smíchala, aby nebylo poznat, která je která. Ještě syrové brambory skončily v sáčku v lednici, budou na zítra. A maso, no bylo jenom jedno, ale po přidání mé šťávy s houbičkama bylo oběda dost. Sotva jsem stačila doumývat nádobí, byl manžel doma. Nad nedovařenou zeleninou v hospodské polévce se trochu šklebil, ale bramborovou kaši našlehanou z hospodských brambor už snědl i s masem bez jakýchkoliv projevů. Kompot z mých meruněk udělal tečku za obědem. Och, jak jsem si oddechla. Od té doby je mi jasné, že všechno se dá nějak napravit, a člověk nesmí upadat do beznaděje. Bylo to poprvé a také naposledy, co polovička obědval jídlo z hospody, aniž o tom věděl. A taky to do dnes nevi.
 


Komentáře

1 scene ashleynka | Web | 9. února 2009 v 13:38 | Reagovat

pls zapoj se do bleskovky na mém blogu♥♥♥

2 Cezmín | E-mail | Web | 9. února 2009 v 14:07 | Reagovat

Perfektné!

Ja som ale nedoniesla obed z hospody, ale som urobila "rýchlovku"... zasmaženú rascovú polievku s rozšľahanými vajíčkami a hovúdzie mäso som zaliala masoxovým vývarom a zavaranými hríbikmi a pridala som tam aj sterilizovaný hrášok.. no hotový "mižmarš", ale prerazilo to pripálenie mäsa... takže takisto odvtedy viem, že sa človek musí správať kreatívne a poradiť si v každej nemožnej situácii ako nejlepšie sa dá a dokáže to... rozveselila si ma a priviedla k spomienke na moje voľakedajšie varenie, keď sa mi nepodarilo uvariť tak, a to, čo som chcela. Prídem zase pozrieť a prečítať si niečo, keď bude na to chvíľka času. Ahojík! Cezmín

http://svetbabik.czweb.org/Svetbabik_files/babika4.jpg

3 Eliza | Web | 9. února 2009 v 22:25 | Reagovat

U nás se traduje ( tedy traduje manžel, já se tím nechlubím), když jsme stavěli družstevně, mně  bylo hodně málo let, mrně v kočáru, bydleli jsme doma se spoustou dalších členů rodiny. Ráno muž odcházel opravdu zavčas do práce, aby odpoledne mohl pokračovat na stavbě. Jako vždy chtěl oběd s sebou (jedl ho až po poledni na stavbě). Najednou jsem neměla zrovna navařeno, tak jsem vzala ešus, nalila do něj vodu, hodila tam dva buřty a kastrůlek zavřela). Co asi dělal s tím rozmáčeným studeným buřtem ve tři odpoledne, když měl hlad jako trám, žádnej vařič?!? No nevím jaký posměch sklidil od kámošů, vychrstl na ně ešus i s tím buřtem, ale co jsem schytala večer já, to si dovedete představit. Letos už je to  tak 35 let.

4 hadimrška | Web | 10. února 2009 v 8:28 | Reagovat

Taky krásný příběh. Holt v mládí se podařilo ledacos.Ale je krásný, že to s náma ti naši mládenci vydželi, že?

5 Šárka | Web | 10. února 2009 v 9:19 | Reagovat

Hezký příběh, trochu mi to připomíná mě, když vařím:-)

6 Eva* | Web | 10. února 2009 v 11:49 | Reagovat

Já si čtu v kuchařce ještě i dneska.

Za ten článeček máš můj obdiv.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama