close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Únor 2009

Moje poprvé VIII.

9. února 2009 v 13:29 | ja |  Moje psaní
Jsem už dost stará na to, abych uměla vařit. Neříkám, že jsem mistr, ale najíme se. Lépe vaří polovička, ale to v mém povídání není důležité. Vlastně on se tam vůbec nevyskytuje. Moje maminka vařívala denně skoro 16 let. Tedy po dobu, co byla s námi doma. Vím, že to dělala jenom z povinnosti, nebavilo ji to. Já se tedy k této práci dostávala jenom zřídka. Když jsem se vdala, neměla jsem elektrický sporák. Vařila jsem na dvouplotýnkovém plynovém vařiči a vypůjčené troubě. Jednou se stalo, že jsem si naplánovala velmi složitý oběd. Bramborovou kaši, hovězí na hříbkách a zeleninovou polévku. Očištěná zelenina se vesele vařila , brambory okrájené a očištěné čekaly na to, až je dám vařit. Nyní jsem se pustila do přípravy masa. Kuchařka na stole a já jeden krok k hrnci, dva kroky nazpět ke knize. To se rozumí, že než jsem si donesla potřebné ingredience ze špajzu, začala utíkat polívka z hrnce. Krok, skok k vařiči, drap hrnec a šup s ním na stůl. Pak jsem pokračovala v klepání a krájení masa, krájení cibulky, běhání do špajsu, opět k hrncům na vařiči. No, byl to děsný blázinec. Když už se zdálo, že bude všechno OK, došel mi plyn v bombě. Tak a co teď? Oběd rozvařený, bomba prázdná, polovička se za necelou půlhodinku vrátí z práce. Co dělat! Nikdy se nevzdávám a nepropadám panice. Drapla jsem nosič na obědy a mazala k nejbližší hospodě. Tam jsem koupila oběd - zeleninovou polévku, bramborovou kaši a hovězí na hříbkách. Domů jsem doběhla zpocená jako dveře od chlíva. Nedovařený oběd letěl do popelnice, polévky jsem smíchala, aby nebylo poznat, která je která. Ještě syrové brambory skončily v sáčku v lednici, budou na zítra. A maso, no bylo jenom jedno, ale po přidání mé šťávy s houbičkama bylo oběda dost. Sotva jsem stačila doumývat nádobí, byl manžel doma. Nad nedovařenou zeleninou v hospodské polévce se trochu šklebil, ale bramborovou kaši našlehanou z hospodských brambor už snědl i s masem bez jakýchkoliv projevů. Kompot z mých meruněk udělal tečku za obědem. Och, jak jsem si oddechla. Od té doby je mi jasné, že všechno se dá nějak napravit, a člověk nesmí upadat do beznaděje. Bylo to poprvé a také naposledy, co polovička obědval jídlo z hospody, aniž o tom věděl. A taky to do dnes nevi.

C. M. Barker (28. červen 1895 –16. února 1973)

8. února 2009 v 21:36 | já a stránky Vikipedia |  Co se mi líbí
Tak jsem ji konečně našla! Ptáte se koho? Autorku nádherných ilustrací mé dávno ztracené dětské knížky.
Její jméno je Mary Cicely Barker. Pocházela z Anglie, kde se v roce 1895 narodila a uměla nádherně kreslit. Napsala množství dětských knížek o květinových, stromečkových a zahradních vílách. Tyto drobné éterické postavičky malovala vždy podle nějaké předlohy dítěte. Její sestra měla v zadním traktu mateřskou školku a tam si vybírala své tvářičky. Cicely byla také ovlivněna tehdy obrovsky populárním zájmem o víly, který se vyvinul z viktoriánského nadšení z pohádek díky obrovské popularitě JM Barrie - Peter Pan v počátku 20. století. V roce 1923 vyšla její kniha Květinové víly z jara, která byla kritikou i veřejností dobře přijata. Veřejnost okouzlila vize naděje a neviny v agresivně moderním světě.
Sama Barkerová trpěla epilepsií a byla velmi náchylná k nemocem. Knih o vílách napsala a ilustrovala několik desítek. Namalovala i Abecedu s vílami, její ilustrace byly hodně oblíbené i na pohlednicích.
Ty její kresby jsou opravdu nádherné. Můžete se na ně podívat ve složce pod jejím jménem.

Zase něco dobrého

8. února 2009 v 13:33 Něco dobrého na zub
Jablečné placky bez cukru

Na těsto:
500 g jablek
300 ml mléka
80 g rozpuštěného másla
1 vejce
300 g hladké mouky
špetku soli
Na obalení a potření:
hladká mouka
200 g másla
Ještě potřebujeme:
plech na pečení
papír na pečení
sběračku
mašlovačku

Prší prší!

8. února 2009 v 13:27 | ja |  Moje psaní
A pršelo, jen se lilo! A tele doma nebylo! Tak tahle písnička mi dneska zní od rána v uších. Nevím, kde jsem ji vyhrabala, ale objevila se a je tady. Venku prší a prší. Vzala jsem Elis a šli jsme se trochu spláchnout. Kačenky se se zalíbením houpaly na vodě, čechraly a praly svá peříčka. Elince se moc dobře běhalo v mokré travičce a panička držela nad hlavou deštník. Připadala jsem si jako solitér, na nějž se soustřeďují veškeré pohledy okolojdoucích. Asi si mysleli, že se stará baba zbláznila. Ale já ven musela. Nějak bylo doma dusno a já toužila po čerstvém ovzduší. Po hodince se mi ulevilo, hlava se pročistila, Elinka unavila a já zamířila domů. Ještě jsem se jukla na zahradě pod smrček, zda se už neklubou. Nic! Sněženky nikde. Doma u kamen je útulno a Elinka už spí. Jdu si pro knížku a sedám do ušáku. K PC se vrátím až večer. Tak zatím, pápá!

Cesta ke Křížku

7. února 2009 v 12:23 | ja |  Moje psaní
V trávě něco zašustilo a přinutilo mě podívat se dolů. Cestička se klikatila otevřenou pasekou, kolem voněly čerstvě pořezané stromy a nad hlavou se vznášel skřivánek. Slunce začínalo nepříjemně pálit do zad, když jsme vyšly z lesa. Babička pustila mou ruku a setřela si pot z čela. Naše dvě společnice - Tonča a Gusta- se zastavily a pomalu nasávaly tu nádhernou vůni. Ke Křížku to bylo ještě několik set metrů. Všechny tři si narovnaly ruksak na zádech a zvolna pokračovaly v chůzi. Já jsem ještě rychle strčila do pusy hrst lesních jahod, ó ta slast na jazyku, a poskakujíc jsem se je snažila doběhnout. V lese nad námi bekla srnka, kdesi se rozkřičela sojka. Kolem cesty se měnila paseka v krásnou zelenou louku, posetou sem tam vodní hladinkou ve traktorem vyježděných kolejích. Tráva byla nádherně zelená, přestože bylo nejparnějsí léto. Sklonila jsem se k malému jezírku a chvíli pozorovala dobné pulce, jak se hemží vodou. Už jsem v dálce zahlédla malý dřevěný plotek, kterým byl ohrazen dřevěný kříž. Doběhla jsem právě ve chvíli, kdy babička a její dvě kamarádky usedaly na hromadu naskládaného dřeva. Každá pod sebou rozprostřela svou zástěru a na ni si sedla. Ze zad sundaly ruksak a rukama zalovily uvnitř. Každá tam měla sklenici s vodou a nějakou menší svačinku. Byly jsme právě ve druhé třetině naší cesty pro mléko a tvaroh. Tady u křížku se pravidelně odpočívalo. Tady ve stínu starých stromů, na kraji příkrého klesání k horské vesničce Rusava, se každý pocestný chvíli zastavil. Postál u křížku, jenž v krásné dřevěné zahrádce připomínal nějaký špatný čin. Postál nad nádherným pohledem do údolí, jež tady otvíralo svou náruč. Každý věděl, že nyní už půjde lehčeji z kopce dolů. My čtyři jsme si zde udělaly malou přestávku při naší pravidelné cestě za proviantem. To tak někdy tři kámošky vzaly několik svíček, pár obrázků a do sklenic něco svaté vody, aby je vyměnily za čerstvý tvaroh, mléko a pár vajíček. Cestou se nasbíraly jahody a houby. A také se udělalo něco pro zdraví. Jeden den volna udělal všem jenom dobře. Zatímco babička a ostatní pomalu dojídaly svačinku, já trhala tu nádherně zelenou trávu. Byla to sítina, z jejihož nitra se dá nádherně vytáhnout jakási bílá dužina. Z té jsem vyráběla různé koberečky, košíčky a jiné ozdůbky. Jak málo mně stačilo ke štěstí, nádhera kolem dokola, babička a to zelené kolem. Holt, já byla nenáročné dítě. Cesta nahoru už byla trošku náročnější, ale nepamatuji se, že bych někdy s babičkou a jejími kamarádkami nechtěla jít. Po příchodu na Hostýn jsem pak všem vyprávěla, jaká byla cesta, co jsem všechno viděla a zažila. Po očku jsem se dívala k babiččinu stánku, zda už na nás nemává, že dobrota je připravena. Tou dobrotou byl pro nás hrnek čerstvého, svařeného mléka, nádherně vonící z baculatých hrníčků a výražkový chléb namazaný domácím máslem, posypaný tvarohem. To byla nejsladší odměna za trochu trápení, kterým pro nás byla cesta nazpět.


Pudinkové dobroty

6. února 2009 v 15:36 | přišlo emailem |  Něco dobrého na zub

Piškot s pudinkovým krémem a šlehačkou


  • Ingredience:


Těsto:
200g polohrubé mouky
4 vejce
4 lžíce horké vody
1 šlehačka v prášku
strouhaná čokoláda
Krém:
1/2 l mléka
2 jahodové pudinky
4 lžíce cukru
1 vanilkový cukr
1 tvaroh
250 g hery
Z mléka, pudinkového prášku a cukru uvaříme pudink. Do vychladlého zašleháme vanil. cukr, tvaroh a heru.

  • Postup:
    Žloutky ušleháme s cukrem a přidáváme po lžících vodu. Pak vmícháme mouku, nakonec sníh z bílků. Plech vymažeme a vysypeme moukou. Upečený piškot potřeme krémem a na krém dáme vrstvu šlehačky ušlehané podle návodu na sáčku. Povrch posypeme nastrouhanou čokoládou.
Tento recept mi spolu s ostatními přišel mailem.


Pařížské řezy s pudinkovou šlehačkou

Ingredience :



Pařížské řezy s pudinkovou šlehačkou (dávka pro dortovou formu) 1 velké vejce ˝ hrnku cukru krupice Ľ hrnku oleje ˝ hrnku mléka 1 hrnek polohrubé mouky 1 vrchovatá lžíce

Postup

Ušlehat a upéct ve vymazané dortové formě, po vychladnutí proříznout. Pudinková
šlehačka: ˝ šlehačky ˝ Smetafixu (ztužovač) ˝ instantího vanilkového pudinku Olé (dr. Oetker) 100 ml mléka Vše ušlehat do hustého krému, kterým promažeme korpus. Pařížský krém: Den předem svařit 1 šlehačku a 1 ledové kaštany (nebo 1 šlehačku+ 40 g kakaa+40 g cukru krupice+ 2 vanilkové cukry). Přes noc vychladit v lednici. Poté ušlehat a použít buď v této formě nebo opatrně zašlehat do 100 g másla - podle chuti případně dosladit a ochutit rumem (já použila v kombinaci s máslem a rumem). Pařížský krém natřít na promazaný dort a ozdobit polevou. (pozn. z dvojnásobné dávky by šlo určitě použít i na plech … řádně vyšlehanou pudinkovou šlehačku bych dala pod pařížskou …podobné řezy se prodávají u nás v cukrárně a jsou opravdu výborné!)


Ještě o porcelánu

6. února 2009 v 8:37 Víte, že?
Pirkenhammer, ves v Čechách, hejtm. a okres Karlovy Vary (2.5 km jižně), býv. dom. Bečov, fara Stanovice, pošta a škola [Birkenhammer) - 1378 ob. něm. (1880). Továrna na porculánové nádobí.


Chodov (německy Chodau) je druhé největší město v okrese Sokolov, především průmyslového charakteru, se zachovalou tradicí výroby porcelánu a skla. V chodovské manufaktuře se vyrábí světoznámý růžový porcelán.


Míšeňský porcelán

5. února 2009 v 11:05
Míšeňská manufaktura na výrobu porcelánu byla založena v roce 1710 a zde také pokračoval vývoj pecí a glazur použitelných pro vývoji Böttgerova porcelánu. Tento materiál vyžaduje výpal při velmi vysokých teplotách (přes 1400°C) pro dosažení průsvitnosti tolik typické pro porcelán čínský. Míšeňský porcelán byl vypalován podobně jako v Číně, čímž bylo dosahováno extrémní odolnosti proti teplotním šokům. To dokazuje svědectví návštěvníků míšeňské manufaktury, kteří byly přítomni vhození rozžhavené nádoby do studené vody, aniž by se tato nádoba poškodila.
Obecně známou značkou míšeňského porcelánu se staly, velmi často padělané, zkřížené meče. První výrobky z míšeňské manufaktury nebyly bílé, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale tmavohnědě a černě zabarvené, zdobené zlaceným dekorováním - po vzoru orientálních nádob.


Mamma help centrum slaví 10 let.

5. února 2009 v 8:05 | ja |  Víte, že?
Nemohla jsem spát! Jedenáct, půl dvanácté, půlnoc, a já pořád nic. Pustila jsem si do ouška rozhlasové vysílání. Stanici už nevím, ale byla to nějaká regionální stanice. Právě probíhala beseda o tzv. Mamma Help centru. Zaujalo mě to, a tak jsem si vyslechla zakladatelku tohoto velmi záslužného počinu, paní Janu Drexlerovou, která při příležitosti Dne boje proti rakovině vyprávěla o své nemoci a začátcích hnutí. Mezi svými kamarádkami a známými mám a měla jsem hodně, děvčat, které tato nemoc postihla. Vždycky jsem obdivovala a obdivuji, statečnost a odhodlání, s nímž se vypořádávají s nemocí a následnými handicapy. Dozvěděla jsem se spousty zajímavostí o těchto centrech pomoci. Je jich celkem 6 v republice: Praha, Brno, Hradec Králové, Přerov, Zlín a Plzeň. Každý, kdo má zájem, může se tam podívat a dozvědět se spousty zajímavých věcí, které může on nebo jeho rodina potřebovat. Pro každého z nás je důležité, nebýt sám, zvláště v nemoci a jiných těžkých chvilkách. Máme-li se komu svěřit, zdá se nám problém menší, neboť sdílená starost je poloviční starost. Tato centra mají také webové stránky http://www.mammahelp.cz/. K desátému výročí založení tohoto centra jim i nám přeji hodně úspěšných dalších let.

Habánská keramika

4. února 2009 v 10:39 | Matilda bazar Mikulov |  Něco z historie

HABÁNSKÁ KERAMIKA

fajáns, vyráběná od konce 16. století na Moravě a později na Slovensku
novokřtěnci, tzv. toufary. Název habáni odvozen z německého Haus haben - vlastniti společný majetek.
Nejatraktivnějším produktem Habánů bylo jejich fajánsové keramické nádobí, které okouzlovalo dokonalostí tvarů, svítící bílou
polevou - fajánsí a zdobením. Dobové zprávy hovoří o velké oblibě fajánsové keramiky u bohatých měšťanů a šlechty.
Na umění habánské fajánse navazovali v dalších staletích moravští džbánkaři.