5. ledna 2009 v 13:43 | ja
|
Tak jsem se konečně dobelhala z rehabilitace domů. Je to u nás nové zařízení, tak jsem byla zvědavá, jaké to tam je. No, balada, holky mladý a šikovný. Vše září novotou a čekací doba také není dlouhá. Sestřička mi udělala rozpis, a tak mám každý třetí den co dělat. Připadám si, jak to dneska přišlo jedním mejlem, jako stará berla. Nikdy by mě nenapadlo, že po DD proudech a masáži, která byla mimochodem velmi fajn, bude moje svalstvo jako sulc. Nohy se mi třásly, když jsem vyšla do zasněžených ulic. Vzduch byl čistý, foťák v kabeli, tak jsem se vydala v rámci vycházkového času trošku do parku. Sluníčko svítilo a obloha byla jako šmolka. Jenomže než jsem přešla celé město a dostala se na kraj městského parku, rozbouřená svalovina mi takřka nedovolila krok. Připadala jsem si jako robot, který zcela mechanicky šoupá nohama a sune se kupředu. Něco jako Golem. Děti jdoucí ze školy měly povyražení. Sluníčko se schovalo za mraky a obloha se zatáhla. Připadala jsem si jako na divadle, kde je všechno najednou za oponou. Tak nic, šlapala jsem proto domů. Elinka byla spokojená, že se jí panička nikde netoulá. Slíbila jsem jí vycházku, hned jak sluníčko vykoukne. Tak jsem zvědavá, kdy to bude. Alespoň jsem si vyzkoušela nové zimní botečky a objednala se na středu na další cvičení. Ach jo!
\tvoje léčba mi připomněla, jak jsem měla předepsané trakce krční ´
páteře. Sestřička mne tam zapomněla přes limit a pak mne prosila a stála půl hodiny u mne, abych mne ani nenapadlo se pohnout, dopadlo by to moc smutně. I tak mi to dost narušilo oční pozadí a přidalo mi to nějakou tu dioptrii navíc. I to se stává, ale nikde se o tom nepíše.Nemůže ale člověk myslet na to zlé, ani na to nejhorší. tak se měj hezky a aŤ Ti léčba pomáhá...Motýl.