close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Pětka z matiky

7. ledna 2009 v 21:28 | ja |  Moje psaní
Dětičky pospíchají ze školy, jedno z nich za sebou táhne aktovku za popruh, boty s rozvázanými tkaničkami, bunda nezapnutá, šála za ním vlaje a čepici drží v ruce. Vzpomínka zasutá až někde v koutku se najednou objevuje čistá jako křišťál. Je lednový mrazivý den, po vyučování se s kamarádkou zvolna šouráme domů. Nečeká mě dneska nic dobrého, v žákajdě dvě čisté pětky a ještě poznámka od učitele. Aktovka poskakuje po hrbolaté zemi, do rozepnuté bundy se opírá nepříjemný vítr. Vím, že mě maminka vidí z kuchyňského okna, ale nic by mě nepřinutilo jít rychleji. Ba naopak, loudáme se s Vlastou a já cestou přemýšlím, jak to udělat, abych nemusela hned po příchodu vytáhnout žákuli. "Řekni, že jsi ji zapomněla ve škole!" radí Vlasta. "To, víš a budu se pro ni muset vrátit!" "Tak řekni, že si je nechal učitel a dostaneme je zítra!" Celou cestu kopu novými botami do ledových hrudek, zametám chodník šálou a bojím se. Bojím se, že bude velký nářez. Jedna pětka za špatnou domácí úlohu z matematiky, druhá, protože jsem nedonesla věci potřebné do výtvarky. Já je vlastně měla, ale krásná červená jablíčka jsem o přestávce nakousala a pak jsem neměla co kreslit. Učitel mě tedy řekl, abych nakreslila ona nakouslá jablíčka. No a výsledek ohodnotil pětkou. Kdo mě zná, ví, že na sobě nenechám dříví štípat, tak jsem se přidrzle ozvala, že to lépe neumím. No a poznámka byla na světě. Jak já to jenom doma vysvětlím, to nevím. Cesta trvala dlouho, dokonce jsem ještě vzala lopatku a dobrovolně odházela sníh. No, ale déle zdržovat už nešlo. Maminka, která dobře poznala, že se něco stalo, mě nejdříve řádně vyčinila, že budu nemocná, pak mě zpohlavkovala, a po obědě začal výslech.
Bylo to drsné, ale přežila jsem to. Do večera jsem se potila u matematických příkladů a neodvážila jsem se ani ceknout. Holt, u nás doma se trestalo každé i sebemenší školní zakopnutí. A cože jsem si zrovna dneska na onu příhodu vzpomněla? Podobnou zhroucenou postavičku jsem dneska potkala, když jsem se vracela z města. Doufám, že to doma přežila stejně jako já tehdy.
 


Komentáře

1 Mirka | Web | 8. ledna 2009 v 18:57 | Reagovat

I takové jsou vzpomínky, ne zrovna milé, ale moc hezky jsi to napsala...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama