Nelze jim věřit ani slovo. Komu? No, přece našim východním sousedům, Rusku. Opět nejde plyn!! Loni to bylo ve stejnou dobu také. Někdo tvrdil, že je to proto, že mají Novoroční svátky a tak se méně těží, letos se to svádí na neplatící Ukrajinu. Já si ale myslím a asi nebudu daleko od pravdy, že je to pouhý nástroj k tomu, aby si Evropa uvědomila, kdože je tady vlastně pánem. Jak se dá nejlépe uškodit nepříteli? Přišly mrazy, na Evropu dolehla ekonomická krize a ruský medvěd nám ze svého brlohu tlapou přiškrtil plyn. To, abychom si všichni uvědomili, že je tady taky. Možná nemám pravdu, ale když si to tak obyčejným selským rozumem přeberu, tak mi to na ně docela sedí. Nikoliv vojenskou, ale ekonomickou hrozbou je Rusko. Teď jsou opět na koni a všichni ostatní za nimi musí s prosíkem. Jsou to oni, kdo si bude klást podmínky a nasadí cenu. Chtěli jste Unii, tak plaťte, je krize, zaplaťte, mluvíte o radaru, tak si to rozmyslete! Nevěřím jim ani slovo. Kolikrát nás už takhle zaskočili, poškodili a my jsme tak naivní, že jim na jejich výmluvy zase skočíme!
Leden 2009
Pětka z matiky
7. ledna 2009 v 21:28 | ja | Moje psaníDětičky pospíchají ze školy, jedno z nich za sebou táhne aktovku za popruh, boty s rozvázanými tkaničkami, bunda nezapnutá, šála za ním vlaje a čepici drží v ruce. Vzpomínka zasutá až někde v koutku se najednou objevuje čistá jako křišťál. Je lednový mrazivý den, po vyučování se s kamarádkou zvolna šouráme domů. Nečeká mě dneska nic dobrého, v žákajdě dvě čisté pětky a ještě poznámka od učitele. Aktovka poskakuje po hrbolaté zemi, do rozepnuté bundy se opírá nepříjemný vítr. Vím, že mě maminka vidí z kuchyňského okna, ale nic by mě nepřinutilo jít rychleji. Ba naopak, loudáme se s Vlastou a já cestou přemýšlím, jak to udělat, abych nemusela hned po příchodu vytáhnout žákuli. "Řekni, že jsi ji zapomněla ve škole!" radí Vlasta. "To, víš a budu se pro ni muset vrátit!" "Tak řekni, že si je nechal učitel a dostaneme je zítra!" Celou cestu kopu novými botami do ledových hrudek, zametám chodník šálou a bojím se. Bojím se, že bude velký nářez. Jedna pětka za špatnou domácí úlohu z matematiky, druhá, protože jsem nedonesla věci potřebné do výtvarky. Já je vlastně měla, ale krásná červená jablíčka jsem o přestávce nakousala a pak jsem neměla co kreslit. Učitel mě tedy řekl, abych nakreslila ona nakouslá jablíčka. No a výsledek ohodnotil pětkou. Kdo mě zná, ví, že na sobě nenechám dříví štípat, tak jsem se přidrzle ozvala, že to lépe neumím. No a poznámka byla na světě. Jak já to jenom doma vysvětlím, to nevím. Cesta trvala dlouho, dokonce jsem ještě vzala lopatku a dobrovolně odházela sníh. No, ale déle zdržovat už nešlo. Maminka, která dobře poznala, že se něco stalo, mě nejdříve řádně vyčinila, že budu nemocná, pak mě zpohlavkovala, a po obědě začal výslech.
Bylo to drsné, ale přežila jsem to. Do večera jsem se potila u matematických příkladů a neodvážila jsem se ani ceknout. Holt, u nás doma se trestalo každé i sebemenší školní zakopnutí. A cože jsem si zrovna dneska na onu příhodu vzpomněla? Podobnou zhroucenou postavičku jsem dneska potkala, když jsem se vracela z města. Doufám, že to doma přežila stejně jako já tehdy.

Jé, v zimě padá sníh
6. ledna 2009 v 16:03 | ja | Moje psaníSněhu přibylo a já se nestačím divit. Zapnete rádio, neslyšíte nic jiného, než jak byli lidé překvapeni tím , že napadl. V televizi řidiči nadávají na silničáře, že nesypou, silničáři nadávají na rozpočet, který dneska - tj. 6. 1. už mají skoro vyčerpaný, pro tento rok. Tak se neví, čím budou cesty sypat. Otevřete net a tam jedna zpráva za druhou oznamují, že hromadná havárie na D1 ji zablokovala na dlouhé hodiny, protože napadl sníh a nějaký ťulpas si nevzal zimní gumy. Jako malé dítě jsem se ve škole učila, že v prosinci, lednu, únoru ba i v březnu padá sníh a vládne zima. Mám pocit, že se všichni zbláznili díky zprávám o globálním oteplování. Myslí si asi, že zima už nebude. Ha,haha, dovolte abych se zasmála. Rok co rok nám příroda ukazuje, kdože je v tuto dobu pánem, a nás to znovu a znovu překvapuje. Znovu a znovu se divíme, že mrzne a klouže to pod nohama, znovu a znovu se podivujeme nad tím, že nás ráno čeká práce se sněhem. Všichni jej máme rádi, ale zdá se, že jenom na horách, kam si vyjedeme na lyžovačku, jinak ne. Proboha lidi, vzpamatujme se! Rok měl, má a ještě dlouho bude mít, čtyři roční období.

Rehabilitace
5. ledna 2009 v 13:43 | ja | Moje psaníTak jsem se konečně dobelhala z rehabilitace domů. Je to u nás nové zařízení, tak jsem byla zvědavá, jaké to tam je. No, balada, holky mladý a šikovný. Vše září novotou a čekací doba také není dlouhá. Sestřička mi udělala rozpis, a tak mám každý třetí den co dělat. Připadám si, jak to dneska přišlo jedním mejlem, jako stará berla. Nikdy by mě nenapadlo, že po DD proudech a masáži, která byla mimochodem velmi fajn, bude moje svalstvo jako sulc. Nohy se mi třásly, když jsem vyšla do zasněžených ulic. Vzduch byl čistý, foťák v kabeli, tak jsem se vydala v rámci vycházkového času trošku do parku. Sluníčko svítilo a obloha byla jako šmolka. Jenomže než jsem přešla celé město a dostala se na kraj městského parku, rozbouřená svalovina mi takřka nedovolila krok. Připadala jsem si jako robot, který zcela mechanicky šoupá nohama a sune se kupředu. Něco jako Golem. Děti jdoucí ze školy měly povyražení. Sluníčko se schovalo za mraky a obloha se zatáhla. Připadala jsem si jako na divadle, kde je všechno najednou za oponou. Tak nic, šlapala jsem proto domů. Elinka byla spokojená, že se jí panička nikde netoulá. Slíbila jsem jí vycházku, hned jak sluníčko vykoukne. Tak jsem zvědavá, kdy to bude. Alespoň jsem si vyzkoušela nové zimní botečky a objednala se na středu na další cvičení. Ach jo!
Bráchova stavebnice
5. ledna 2009 v 7:00Ocelové město
V Broumovském výběžku, tam kde si ruce podávají Krkonoše s Orlickými horami, tam kde řeka Metuje se meandrovitě vine krajinou, tak tam leží Police. Police nad Metují. A v tomto městě se nachází, teda mimo jiného, také Muzeum stavebnice Merkur.
V Muzeu stavebnice MERKUR můžete shlédnout obrovské Ocelové město pana stavitele Jiřího Mládka, nejstarší stavebnice z roku 1920, velké kolejiště MERKUR "O" v měřítku 1:45 a celou řadu historických i současných exponátů. Muzeum stavebnice MERKUR je standardně otevřené každý den od 9:00 -12:00 a od 13:00 do 17:00 mimo pondělků. V Muzeu můžete zakoupit současnou produkci stavebnic MERKUR.
Stěžejním exponátem muzea je Ocelové město, které postavil a průběžně doplňuje pan Jiří Mládek. Stavitel tohoto největšího modelu ze stavebnice Merkur se nechal inspirovat stejnojmenným románem J. Verna. A i když Verneovo město vděčí svému přízvisku místním slévárnám a ocelárnám, tak model Ocelového města je navíc postaven celý z nízkouhlíkové oceli. Hmotnost modelu, který zabírá v muzeu jednu místnost, je zatím kolem 1200 kg. Dokončení modelu plánuje pan Mládek v roce 2016.
Jo, Merkur, to byla nejoblíbenější stavebnice našeho mládí. Šroubovali jsme různá vozítka, jeřáby, kolotoče a pod. Hlavně teda bráška, já už tolik ne, ale hrála jsem si s ní ráda. Dokonce si z ní brácha dělal různé samostříly - viď! - tehdy na čerta, k dobývání hradů a pod. U našich chlapců byla Merkurka vytlačena plastovým Legem.

Opět hrníčky
4. ledna 2009 v 12:45 | Moje psaníU Mirečky - stránka http://elora.pismenkuje.cz/ jsem si přečetla dneska článek o oblíbených hrnečcích. Já jsem podobný řetězáček začala 4.12.2008, Přišlo mi několik foteček a já je dala na webík. Dnes se teda přidám znovu se svými hrníčky i těmi dalšími.

Hnědý mám na kávičku a třešinkový je na čaj.

Tenhle hrníček má ráda Felixa.

Tyhle hrníčky jsou oblíbené u Jitky.

A o tomhle mém nejmilejším hrníčku mám celý příběh.
Sněhové království 2009
4. ledna 2009 v 9:59 | ja a regionální tisk | Zaujalo měTak nám za oknem sněží a mráz kreslí na okna svá neopakovatelná dílka. Zima se ujala své vlády se vší vážností. Děti se snaží sjíždět kdejaký kopeček, na zamrzlý rybník vyjeli první milovníci železných nožů. Sníh a led, to jsou materiály, které se hodí i k výtvarné činnosti. Právě příští týden, ve dnech 5. až 11. ledna, se sejdou na Pustevnách sochaři ze čtyř evropských zemí, aby z nich vytvořili pod širým nebem umělecká díla. Jedná se o 11. ročník tzv. Sněhového království 2009. Bude zde vytvořeno pět ledových a pět sněhových soch. Sněhové sochy budou vytvářet nejvýše čtyřčlenné týmy ze sněhových válců o průměru a výšce tři metry a hmotnosti 11 tun nebo z ledových bloků o hmotnosti 300 kg. Na vytvořená díla se jezdí dívat tisíce lidí, letos se jich očekává deset až dvacet tisíc. Protože je krásná zima, bude se tvůrcům dobře pracovat. Určitě bude stát za to, chvíli postát a sledovat umělce při jejich tvořivé práci.
Jako dokumentaci přidávám obrázky z loňského ročníku.


K+M+B
3. ledna 2009 v 14:37 | ja a Co je co | Víte, že?Tradiční svátek Tří králů připadá na 6. leden, tímto datem se zároveň uzavírá období Vánoc. Původně se jednalo o mudrce, později je tradice proměnila na krále a jejich počet se zúžil na tři. Mudrci, vedeni hvězdou, přišli do Betléma z východu poklonit se malému Ježíškovi. Přinesli mu tyto dary: kadidlo, zlato a myrhu.
Lidová tradice - koledování:
My tři králové jdeme k vám,
štěstí, zdraví vinšujem vám.
Štěstí, zdraví, dlouhá léta,
my jsme k vám přišli z daleka.
"Copak, ty tam černý vzadu,
vystrkuješ na nás bradu?"
"Já vyznávám, že jsem černý,
že jsem z mouřenínské zemi.
Slunce je toho příčina,
že je má tvář opálena."
"Kdybys na slunce nechodil,
byl bys tvář svou neopálil."
"Slunce je drahé kamení
od Kristova narození.
A já černý vystupuju
a nový rok všem vinšuju."
"A my taky vystupujem
a nový rok všem vinšujem."
Co se týče prodlužování dne, je s tímto dnem spjato rčení "Na Tři krále o krok dále."
Klanění mudrců (Klanění Tří králů) je také častým námětem výtvarného umění.
Lidová tradice - koledování:
My tři králové jdeme k vám,
štěstí, zdraví vinšujem vám.
Štěstí, zdraví, dlouhá léta,
my jsme k vám přišli z daleka.
"Copak, ty tam černý vzadu,
vystrkuješ na nás bradu?"
"Já vyznávám, že jsem černý,
že jsem z mouřenínské zemi.
Slunce je toho příčina,
že je má tvář opálena."
"Kdybys na slunce nechodil,
byl bys tvář svou neopálil."
"Slunce je drahé kamení
od Kristova narození.
A já černý vystupuju
a nový rok všem vinšuju."
"A my taky vystupujem
a nový rok všem vinšujem."
Co se týče prodlužování dne, je s tímto dnem spjato rčení "Na Tři krále o krok dále."
Klanění mudrců (Klanění Tří králů) je také častým námětem výtvarného umění.
Dnes navštívili náš dům. Zazpívali krásně a hned byl den veselejší. Jenom Elince se moc nezamlouvali.

Dr. House - pravda a mýty o netradičních lékařských metodách
3. ledna 2009 v 11:12 | ja a výše jmenovaná kniha | Moje psaníProhlížím si se zalíbením letošní dárky. Kosmetika, fotofiltr, halenka, pár věcí do kuchyně, nové korálky a hlavně kniha. Tu jsem si sice kupovala sama, ale o to více jsem se těšila, až se do ní začtu. Dr. House jistě znáte. Je to takový zvláštní morous, chlap, kterého byste nejraději zašlapali do dlažby nemocniční chodby. Je však každým coulem originální a někdy téměř nesnesitelný i pro kolegy. Je to podivín, který svými nekonvenčními názory a odvážným přístupem k léčebným metodám tak trochu děsí pacienty i veškerý personál. Je však geniální diagnostik a brilantní specialista, jehož neotřelé postupy jsou většinou korunovány úspěchem. Jsou netypické metody geniálního lékaře v seriálu založeny na skutečnosti? Právě o tom kniha, kterou napsal Andrew Holtz, je. Jsou případy z populárního seriálu založené na pravdě, nebo si tvůrci některé detaily přimysleli? Mohl by lékař opravdu postupovat jako doktor House? Na tyto a podobné otázky se tato zajímavá kniha známého novináře, jenž se specializuje na medicínu, snaží odpovědět.

2 roky a dva dny
2. ledna 2009 v 16:01 | Moje psaníBílé poletující vločky se zatočily ve větru. Auto, které vjíždělo do zatáčky, jen tak tak stačilo stočit kola správným směrem. Nikde ani živáček. Jenom z nedalekého parku se ozývá klepání strakapouda. Lidé si užívají volný den a dospávají silvestrovskou noc. Opatrně scházím po schodech z domu, když se kolem mě něco mihne. To Elis, vířící sníh pod nožkama, se rychle jako blesk přehnala kolem mě. Než stačím vynést a vysypat koš, ona stačí několikrát oběhnout zahradu, prohlédnout každý koutek, zda se tam neskrývá nějaký zvířecí kamarád. Ale brzo zjistí, že na zahradě nikdo není, jenom jakýsi potrhaný papír, asi ze včerejší rakety. Zajímá ji, jak páchne, proto se zastaví a začne ho očichávat. Když zjistí, že to není nic k snědku, zvedne hlavu a se šibalským úsměvem prolétne otevřenými dveřmi do teplem sálající chodby. Ťapičky má obalené sněhem, tak se na dlaždicích sklouzne a pak už nezadržitelně peláší po schodech nahoru. Závidím jí, to kdybych já tak mohla pelášit. Opatrně našlapujíc se belhám do schodů. Elinka má dneska právě 2 roky! Tak jí nachystám něco dobrého na zub a začnu vymýšlet, jaký teplý kabátek a hlavně z čeho, jí udělám.
