České děti čelí nejhoršímu propadu znalostí v porovnání s žáky ze všech zemí světa. Ještě v roce 1995 byli nadprůměrní, dnes jsou na odpis. Vyplývá to z výsledků mezinárodního průzkumu TIMSS, v rámci kterého se v šesti desítkách zemí porovnávaly znalosti žáků v matematice a přírodních vědách.
Tento dnešní článek mě úplně vyděsil! Jak jsme se pyšnili tím, že máme dobré školství, tak dneska můžeme jenom klást otázky, proč tomu tak je? Nemyslím si, že za vším je nutno hledat peníze. Naši učitelé a profesoři určitě neměli nejvyšší platy, takový horník nebo svářeč měli určitě víc, a přesto nás dokázali naučit vše, co bylo třeba. Je pravda, že jsme měli trošku jiný vztah k učitelům, vážili jsme si jich a nikdy i přes různé lumpačiny bychom si nedovolili tolik, co si k učitelům dovolí dnešní děti. Čím to asi je? Jezdím do práce denně vlakem a autobusem a mám možnost být nezávislým pozorovatelem a posluchačem. Můžu vám říct, že je mi někdy stydno, když slyším rozhovory mladých. Skoro neslyšíte pěkného slova o spolužácích, učitelích a kupodivu ani o rodičích. Co se v mnohých rodinách odehrává, když dítě přijde s poznámkou, je hrozné. Sprosté nadávky a urážky na adresu učitelek a učitelů, namísto toho, aby se rodiče zamysleli nad tím, proč zrovna jejich dcera nebo syn jede v tom nebo onom průšvihu. Nevím, jak dnešní děti, ale pro mě bylo daleko lepší vyslechnout si od učitele výtku, popřípadě chytit lepanec za ucho než přijít domů s poznámkou. To bych si schytala rozhodně víc. A také jsem věděla, že se učím hlavně pro sebe a nikoliv pro učitelku. Je to ostuda, že národ Komenského se začíná propadat mezi rozvojový svět. Udělejme rychle něco, nebo naše chytré mozky bude svět znát už jenom z historie.