
Sedím a přes slzy nevidím. Ne, nic se nestalo hrozného. Jenom jsem právě dočetla další kapitolu z Jirotkovy knihy Saturnin. Četla jsem ji už několikrát, viděla i televizní ztvárnění, a pořád se nemohu nabažit onoho milého a laskavého humoru. To je to pravé čtení při nemoci, to je to pravé ořechové pro vánoční rozbolavělou dušičku. Myslím si, že knihu všichni znají, a proto k ní nic více nebudu dodávat. To jenom sem, na blog, jsem vložila tuto drobnou poznámku. Jdu dodělat kuchyňské práce a hned zase budu pokračovat ve čtení.
Ahoj, Saturnina mám taky ráda. Vlastním ještě to první knižní vydání. Už je celý ohmataný a má tu správnou patinu. Ani televizní ztvárnění nemá chybu.
Pěknej večer