Již od dětství se každý předvánoční týden těším na všechny ty, kdo se sejdeme kolem vánočního stolu. Bývávalo nás sedm. Jak čas plynul zůstali jsme doma sami s polovičkou. Letos jsem se rozhodla, že vyměním tradiční vánoční prostírání na stůl a vymyslím nějakou kombinaci. Možností mám fůru. Bílo-zlatá, bílo-červená, bílo-zelená, červeno-zelená, červeno-zlatá, zeleno-zlatá. Tak a teď babo raď. Po dnešní kontrole u lékaře jsem se jen tak vydala do předvánočního města. Je to všude nádhera, až oči přecházejí. Mít tak více peněz, to by se nakupovalo!! Od nádherných obalů na květináče, které miluju, zvláště ty starodávné, přes perfektní pánské svetry a košile, až po hračky pro ty nejmenší. Navštívila jsem nejeden obchůdek, nakoukla do nejedněch dveří, něco koupila, něco ne. V knihkupectví mnou hledaný titul neměli, zato ve vedlejším krámě mají nádherné plechové krabičky všech barev a tvarů. Nádherné malované koule o velikosti míče na házenou, do nichž se vám vejde světýlko, a nebýt zlodějů už jsem kouličku dala rodičům na hřbitov. Byla by nádhernou ozdobou, ale pouze chvíli. Nákup byl docela těžký, takže moje nemocná záda dostala pořádně zabrat. Teď sedím a přemýšlím, komu a co, jak a s čím zkombinuji, aby se někdo necítil býti ošizen. Pomaličku si věci prohlížím a s láskou je balím do úhledných balíčků. Až práci dokončím, budu mít jistotu, že Vánoce mohou přijít a že nic nechybí. Myslím tím z dárků. Tento týden budeme s polovičkou dělat ještě tlačenku, musím koupit kačenku, ovoce a našoulat nezbytné úly, bez nichž si moji synáčci vánoce nedovedou představit. Ostatní cukroví mám objednané, takže jsem bez starostí. Ještě přemýšlím, jaké koláčky udělat na Štědrý den, moje maminka dělávala tvarohové s povidly a makové ježky. Ty byly také jediným jídlem na Štědrý den, kdy jsme dodržovali bezmasý den, abychom viděli "zlaté prasátko". Pak se chystal stůl pro sedm lidí. Už si nedovedu představit, jak jsme to dělali. No, je to už dávno!