close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Prosinec 2008

Rady pro seniory

10. prosince 2008 v 11:12 | já a leták vydaný naším hejtmanem |  Zaujalo mě
Jsem člověk, který má pro strach uděláno. Nikdy jsem se nebála pavouků, žab a jiných potvůrek. Nikdy jsem neměla strach jít v noci lesem nebo kolem hřbitova. Pamětliva slov svých rodičů - mrtvých se neboj, ti ti neublíží - jsem se více bála špatných lidí. Nedobře již od dětství na mě působili opilci a různá individua, jimž se i dnes snažím jít z cesty. Zvláště nyní, kdy není den, aby se v informačních médiích neobjevila zpráva o okradení seniorů různými falešnými zapisovateli a doručovateli či podomními prodejci. Kdykoliv u nás doma někdo zazvoní, jdu na balkon a tam se odehrává můj velmi krátký rozhovor - Co si přejete? -------- Ne, děkuji, nemám zájem! - ať už je to kdokoliv, koho neznám.
Našla jsem něco jako desatero zásad pro seniory, proto se s vámi o ně podělím.
Senioři jsou jedním z nejčastějších terčů zlodějů či podomních prodejců. Jsou zbytečně důvěřiví a vděční za každou návštěvu. Ovšem ne každý člověk, který vypadá slušně, má dobré úmysly. Podvodníci se vydávají za doručovatele, zapisovatele plynu, paní od sociálních služeb. Mohou se odkazovat na členy rodiny, někdy dokonce předstírají, že s nimi telefonují. Většinou se jim nenápadnou lstí podaří zjistit, kde má senior uloženou hotovost. Dodržujme tato základní pravidla, aby nám nakonec nezbyly jen oči pro pláč.
Základní zásady
- nikdy neotevírejte dveře, nevíte-li, kdo je za nimi
- nikdy do bytu nepouštějte nikoho cizího
- pořiďte si panoramatické kukátko a bezpečnostní řetízek
- větší peněžní hotovost a cennosti nenechávejte doma
- pokud vás někdo žádá o lékařskou pomoc, zavolejte doktora
- vodu i jídlo si lidé mohou obstarat i jinak než od vás
- pokud někdo chce ukázat cestu, popište ji, ale nikdy nesedejte k cizím lidem do vozu
- převod peněz, různých doplatků či nedoplatků, se neřeší osobně, ale složenkou, popřípadě
převodem z bankovního účtu
- nikdy nikomu cizímu nerozměňujte bankovky
- nejlevnější věci, nemusí být kvalitní
- nepodléhejte vidině snadného zbohatnutí, protože nikdo vám nic nedá zadarmo
Vím, že to všem připadá samozřejmé, ale v okamžiku, kdy vám za dveřmi stojí cizí člověk a prosí o pomoc, jeden mnohdy poleví v opatrnosti a poruší své zásady. Přeji nám všem co nejméně špatných zkušeností.

Když vás honí mlsná

9. prosince 2008 v 13:39 Moje psaní
Honí mě mlsná! Nestává se mi to často, ale občas ano. Přemýšlela jsem co si vzít dobrého. I vzpomněla jsem si na novou kuchařku - S gurmánkou v české kuchyni - kterou jsem si nedávno koupila od Šárky. Je tam jídel a jídel, až oči přecházejí. I pustila jsem se do klasických povidlových buchet. Všechno jsem doma měla, šlo to jako na drátku. Eliška pobíhala po kuchyni a neustále sledovala, co beru do rukou. Začala jsem před desátou, teď sedím u kafíčka a pochutnávám si. Vím, že bych to sladké neměla, mám předsevzetí zhubnut, ale, když je chuť, tak se nedá nic dělat. Buchtičky, krásné, nadýchané, se na mě neustále usmívají a já samozřejmě papám a papám. Ach jo, to zase bude kilo navíc. Nevadí, večer si přidám několik šlápnutí při cvičení a bude to. Abych se s vámi podělila, věnuji vám jenom letmý pohled na buchetky. A že mě večer bude pálit žáha nebo zlobit žlučník? Vem to čert, hlavně, že mám dobrůtku.

Krásné jesličky

8. prosince 2008 v 10:26 | ja a Co je co |  Zaujalo mě
Jesličky - výtvarné zobrazení křesťanské legendy o Kristově narození, rozšířené v katolickém světě. Zvyk stavět betlémy je doložen od 4. století v Itálii, kde v 17.-18. století zlidověl. V českých zemích se rozšířil koncem 18. století.
Tradici vánočních betlémů založil v roce 1223 svatý František z Assisi v italské Umbrii. Se svými přáteli přivedli do jeskyně, kterou přeměnili na kapli, živého osla i vola a inscenovali betlém, v němž pak kněz sloužil první vánoční půlnoční mši.
U nás byl první betlém postaven pravděpodobně v roce 1560 v dominikánském kostele sv. Klimenta v Praze. Není známo, jak vypadal. Předpokládá se, že byl napodobeninou betlémské jeskyně s jesličkami, kde se Ježíš narodil.
Zvyk stavět betlémy patřil k nejrozšířenějším vánočním zvykům. Byl symbolem Vánoc, ale v 19. století byl postupně vytlačován vánočním stromkem, který se nakonec stal novým symbolem Vánoc.
Ve včerejší podvečer jsme se s drahou polovičkou dívali na regionální zpravodajství. Nedíváme se pravidelně, o to víc nás včerejší šoty zaujaly. V nedalekém městečku - Dřevohosticích - mají na návsi postavené jesličky s figurkami o velikosti živých lidí. To jsem si přece nemohla nechat ujít. Děti mě i s malým Petříkem naložily do auta a už jsme jeli. Byl večer, tak jsem měla obavu, zda něco bude vidět. Skutečnost mě překvapila. Jesličky jsou nádherné, krásně barevné a co do počtu figur velmi bohaté.


Snažila jsem se nafotit i tabuli s historií tohoto dílka. Snad se vám to podaří přečíst.
Budete-li mít čas nebo náhodou se v okolí Dřevohostic ocitnete, nenechte si prohlídku ujít. Stojí opravdu za to.


Došlo emailem

7. prosince 2008 v 11:13 Anekdoty

OMYL


Manželský pár z Minneapolis se rozhodl odletět na Floridu, aby se vyhnul obzvlášť studené zimě doma. Manželka potřebovala v zaměstnání dokončit ještě nějaký úkol, a tak se rozhodli, že manžel poletí ve středu a jeho žena jej bude následovat až příští den.
Manžel po příletu do Miami v hotelu zjistil, že má ve svém apartmá k dispozici i počítač s internetovým připojením. Rozhodl se tedy poslat manželce e-mail. Při psaní adresy ale vynechal jedno písmenko, chybu nepostřehl, a e-mail tak odeslal na špatnou adresu.
Mezitím kdesi v Houstonu se vracela jedna žena z pohřbu svého zesnulého manžela. Její manžel byl po mnoho let významný činitel, a tudíž přišlo velké množství kondolencí a některé i e-mailem. Vdova se rozhodla poštu přečíst a už po přečtení prvního e-mailu hlasitě vykřikla a v mdlobách se sesunula k zemi.
Výkřik zaslechl její syn, vběhl do místnosti, uviděl matku ležící na zemi a na stole běžící počítač.
Na monitoru pak četl následující:
Komu: Mé milované ženušce
Předmět: Jsem na místě
Datum: 18.01.2006
Vím, že budeš mým e-mailem překvapena. Tady totiž jsou počítače taky a já ti tedy můžu o sobě poslat zprávu. Právě jsem dorazil a jak vidím, vše je tu připravené i pro tvůj zítřejší příchod. Moc se těším, až tě zase uvidím! Doufám, že tvá cesta sem bude stejně bezproblémová, jako byla moje.
Tvůj milující manžel
P.S.: Tady dole je opravdu horko.

Tohle už je moc !!!

7. prosince 2008 v 10:00 | ja |  Moje psaní
Teď nevím? Mám si shánět podnájem nebo to stále ještě zvládnu s dojížděním do práce? Zvědavost mi nedala a já se koukla na nový jízdní vlak ČD. Asi ještě spím, nebo jsem po včerejšku trošku vedle. Hledím na stránky, nevěřím vlastním očím. No, tohle mi vážně hlava nebere!!! Vlak, který je jediné mé spojení do bývalého okresního města, mě v So a Ne na šichtu nedoveze! Za dobu, kterou jezdím, tj. více než 7 let, se tento první ranní vlak, tzv. dělnický, neustále posouvá blíže k půlnoci. Začínala jsem s ním jezdit několik minut před půl pátou, bylo to sice tristní, zvláště v zimě tak brzy vstávat, ale člověk si zvykne. Ale co nám připravili letos, to už nemá obdoby. Vláček má odjezd ve 4.03, takže nejenže budu muset vstávat ve tři ráno, ale ještě budu v práci o hodinu dříve. Tak nevím, dělají nám to České dráhy naschvál, nebo nás za něco trestají. Nejsem sama, kdo se potřebuje v sobotu a v neděli dostat na 6 hodin do práce, tak proč ten posun? Jak se tak dívám, budu muset v sobotu a neděli přespat u kamarádky, nebo přijet později a nechat své pacienty bez hygieny a jídla do té doby, než se nějak dopravím. Vážně mě to začíná s...! Copak nikdo neuvažuje a nepřemýšlí? Mám dojem, že ne!!

Boni pueri

6. prosince 2008 v 10:37 | ja |  Co se mi líbí
Předvánoční koncert Boni pueri u nás v kostele, který se konal včera večer, jsem bohužel nemohla navštívit, neboť jsem chorá a ráda, že vůbec chodím. Tak jsem si svůj milovaný chlapecký soubor poslechla doma. Škoda, člověk se nemá na nic těšit. Ale koncert 28. 12. si ujít nedám, to už teda ne.




Lesní dráha

6. prosince 2008 v 9:20 | ja a regionální tisk |  Moje psaní
Nedá mi to, a ještě jednou se vracím k článečku o obnovení železniční dráhy v Rajnochovicích. Pro podrobnosti jsem si vypůjčila článek z Kroměřížského deníku.

V Rajnochovicích chtějí obnovit lesní dráhu

Do obce se vrátí lesní železnice. Její součástí bude i nádražíčko coby muzeum. I tak lze zjednodušeně shrnout projekt občanského sdružení Kroměřížská dráha nazvaný Rajnochovická lesní železnice. Záštitu nad plánem převzal nový krajský hejtman Stanislav Mišák.

Se záměrem občanského sdružení obnovit svým způsobem to, co už jednou v obci bylo, seznámili jeho zástupci o víkendu i obyvatele Rajnochovic. Sobotní beseda nadchla například také Josefa Škrdlíka z Bystřice pod Hostýnem. "Připravovaný projekt mě potěšil. Už od dětství mě lesní železnice fascinovala a trať v Rajnochovicích jsem si procházel. Teď po ní chodíme s rodinou každé dva roky. Představujeme si, jaké by to bylo, kdyby byla funkční. Plán se mi líbí, každopádně zlepší prestiž obce," zhodnotil Škrdlík.
Lesní železnice v Rajnochovicích fungovala podle iniciátorů projektu do roku 1921. "Byla postavena v roce 1905 a používala se pro svoz dřeva, kulatiny. Dráha byla ale slabá. Docházelo na ní k nehodám, vykolejení vozidel. Drážku proto zavřeli," přiblížil historii Tomáš Hegar z občanského sdružení Kroměřížská dráha.
Podnět pro obnovení dráhy, ale ne v původním významu, našli v Holešově. "V cihelně jsme objevili materiál použitelný pro vznik železnice. Byla to mašinka a podvozky vagonu. V okolí jsme si vybrali Rajnochovice, připravili plán a ten jsme přednesli zastupitelům. Líbil se jim, tak jsme se pustili do obnovy železnice," prozradil Hegar. Před sebou nyní mají vypracování stavebního projektu.
Převážná část trati dnes slouží Lesům České republiky. Ty po ní převáží dřevo.
"Domluvili jsme se s nimi, že můžeme obnovit trať jen na těch místech, která nepoužívají ke svážení. Jedná se o kilometr a půl dlouhý úsek. Chceme tam provozovat příležitostnou turistickou dopravu. Plánujeme i vláček, jenž bude vozit kulatiny. Přiblížíme tak lidem, jak to dříve fungovalo," dodal Hegar. Práce si plánují rozdělit do několika etap, přislíbenou mají i podporu od Zlínského kraje. První výsledky by lidé mohli vidět už v roce 2010.

Zdroj: Region- Střední Morava

Kéž by se země zatřásla!

6. prosince 2008 v 8:36 | ja |  Moje psaní
Jsou věci, dny a lidé, které prostě nemusím! Jistě v tom nelítám sama. Potkat po ránu toho ze skupiny - nemusím, tak jsem obsypaná jako při neštovicích. Hlas se mi zadrhává a ruka v kapse se svírá bezmocí. Cesta pak trvá dvojnásob a já bezmocně hledám únikovou cestu a s výmluvou, že ještě musím tam a tam, prchám. Dny, které nemusím, ty bych nejraději prospala anebo vymazala z kalendáře. Strávit takový den v práci, toť děs, běs. Pomoci nelze, člověk je musí protrpět.
To s věcmi, které nemusím, je to o něco snazší! Ale opravdu jenom o něco. Např. nesnáším broušené sklo! Je těžké a drží se na něm spousta prachu. Ó, jak si při každém úklidu přeju, aby něco skončilo na zemi. Jenže ono to není tak jednoduché. Většina těchto věcí je po manželově mamince, a proto nemám odvahu trochu napomoci náhodě. Při poslední zmínce o zemětřesení na našem území se mi trošičku zatetelilo srdíčko. Tak tedy věci, které nemusím, balím do novinového papíru, ukládám do krabic a odnáším do sklepa. Je k nevíře, kolik jich tam už mám. Přitom nic nekupuju. Možná, že se tam v klidu, šeru a samotě ony nechtěné věci množí a jednoho krásného dne zaplaví celý byt. Jenom to ne! Kolika takových věciček se vám letos podařilo zbavit? Vím, že i u vás jsou problémem a ne zrovna malým.

Pozdrav

5. prosince 2008 v 23:40 Víte, že?
Krásný Mikulášský pozdrav


Pan profesor

5. prosince 2008 v 12:09 | ja |  Moje psaní
Že někdy existovala lesní železnice v obci Rajnochovice, jsem se dozvěděla kdysi dávno při návštěvě pana profesora v.v. Byl to vysoký, štíhlý muž, znající svou obec, v níž žil, dopodrobna. Byl zdejším kronikářem a všichni jej měli rádi. Jeho krásný domeček je jeden z prvních, který vás přivítá při jízdě po silnici do Rajnochovic. Čekával na můj příchod na prosklené verandě a už z dálky mi mával kloboukem. Čekával na svou pravidelnou tělesnou i duševní očistu, jak říkal mé návštěvě. Vzali jsme něco krve, píchli potřebnou injekci, změřili tlak a popovídali si o jeho neduzích. Bylo-li všechno splněno, nastala chvíle, na niž se starý pán nejvíc těšíval. Až si v klidu s ním sednu na verandu, on přinese stará, zažloutlá alba s fotografiemi a pohlednicemi, a začne svou hodinku historie. Dobře se poslouchal a čas utíkal víc, než jsem chtěla. Měla jsem ho ráda a na návštěvy u něj doma jsem se těšívala. Už odešel za svými předky, které tak rád vzpomínal.
V novinách jsem se dočetla, že budou obnovovat krátkou lesní dráhu, vedoucí z nádraží do obce v Rajnochovicích. Jedná se o krásný úsek cesty vinoucí se po kraji lesa nad silnicí až do vesnice. Sloužívala dříve ke stahování dříví z panského lesa na nádraží a odtud ke zpracování. Kdy zanikla, nevím, ale docela živě si dovedu představit malinkatou parní lokomotivu, táhnoucí dva nebo tři vagonky plné turistů. Podaří-li se tento záměr, bude to další drobná atrakce, kterou okolí mého města potřebuje. A pan profesor by byl jistě jeden z prvních, který by byl pro její znovuobnovení.
Tak doufejme, že se s ní brzy svezeme.