close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Prosinec 2008

Koledy

24. prosince 2008 v 7:00 Co se mi líbí

Vánoční zamyšlení

23. prosince 2008 v 13:34 | já |  Moje psaní
Tak už se to blíží mílovými kroky! Tím teď nemám na mysli Vánoce, ale další rok, který tam někde, někdo ukrajuje každému z nás z jeho bochníku života. Pomaloučku polehoučku nám jej ujídá čas. Tak jako malé miminko spapá najednou jenom trošičku kašičky, tak tam někde mu ubyde jedna odrobinka. Každý rok se ta odrobinka zvětšuje, je z ní půl krajíček, celý krajíc a pořádný kus. Podle toho taky člověk vypadá. Ubývá mu sil, stárne mu obličej a zdá se mu, že i v hlavě mu toho ubývá. Ten každý další a další rok se zdá kratší a kratší. Nejde jej zastavit za žádnou úplatu. Běží a běží si stále svými mílovými kroky. Naši předkové mluvívali o svíčce, která tam někde hoří každému, ale mě to připadá stejné jako ten bochník nebo vánočka. Čím více jej jíte, tím více vám chutná a chtěli byste přídavek. Ten ale není. Neexistuje, nelze si jej předplatit, přikoupit ani objednat dopředu. Tak proto si vychutnávejme každý drobeček života, radosti, smíchu, pohody a nebudeme-li jimi plýtvat, bude nám chutnat hodně dlouho. Jsem dnes nějaká sentimentální, proto se mi vylíhl tento článeček.

Přeju Vám, nám všem krásné Vánoce, hodně těch drobečků, z nichž se skládá náš život. Udělejme si je ještě lepší než vloni a předloni.
Krásné a veselé Vánoce všem přátelům na webu přeje Hadimrška s rodinou

Bezpečí na ulici

21. prosince 2008 v 8:00 | ja a regionální tisk |  Víte, že?
Ani na veřejných prostranstvích člověk není v bezpečí. Naopak. Zloději využívají situace, např. předvánoční tlačenice v supermarketech, v dopravních prostředcích a metru a kradou, co jim pod ruku přijde. Nejednou lidé na policii nahlásili, že jim neznámý pachatel vytrhl věci z rukou. Nespoléhejte se na svůj postřeh. Zlodějům stačí sekundy vaší nepozornosti.
Dodržujte základní zásady
. doklady, peníze, klíče a cennosti nikdy nenechávejte bez dohledu; noste je v uzavřené tašce nebo kabelce; neodkládejte je s oděvem v šatně, u lékaře, v restauraci
. věnujte velkou pozornost své kabelce v hromadných dopravních prostředcích a všude tam, kde je větší počet lidí.
. kabelka nepatří do nákupního vozíku
. nenoste s sebou vyšší peněžní hotovost, dejte přednost platební kartě
. pozor u platební karty nemějte napsán PIN kód
. při výběru peněz z automatu si hlídejte soukromí
. nikdy se před nikým nechlubte svými úsporami nebo cennosti
. vyhýbejte se neosvětleným místům a odlehlým uličkám
. nepřijímejte nabízený doprovod nebo odvoz od lidí, které neznáte
. máte-li dojem, že vás někdo sleduje, přejděte na druhou stranu nebo vyhledejte místo, kde je více lidí
. v tašce můžete nosit pro své bezpečí sprej (deodorant, lak na vlasy nebo slzný plyn, který v případě ohrožení můžete použít.

Nemoc

20. prosince 2008 v 18:52 | ja |  Moje psaní
Tak mě potkalo to, co jsem, si přála úplně nejmíň. Už v noci jsem měla zimnici, brala si několik Paralenů a ráno jsem byla jako po kozlatech. No, tak to je príma. Ještě, že jsem si v týdnu všechno nakoupila, zítra mi mladý koupí kapra, a do středy se snad trochu vykurýruji, abych mohla ušoulat koláče a vánočku. Proležela jsem dlouhé odpolední hodiny, napájela se horkým čajem, minerálkami a čistou vodu. Ještě jsou do vánoc tři dny, tak to určitě zvládnu. Prosím proto vás, své čtenáře, abyste prominuli, že články budou jenom kratší, ale neošidím vás o nic. Slibuji, že se brzo dočtete o záhadě nočního houkání, o kapesníku, který mi zůstal po zlodějích, o krásných prázdninách v Jánských Lázních. Takže zatím mi držte palce, abych byla brzy fit.

Můj sen

20. prosince 2008 v 9:32 Moje psaní
Mám sen! Dlouhodobý, snad od dětství. Chtěla bych umět létat. Představa toho, že letím i s postýlkou někam do světa, mně každý večer pomáhala usnout. Někdy se létání do snu opatrně vplížilo, někdy ne. Zvlášt jsem se chtěla stát lesní vílou, nebo elfí královnou. To bylo tak, od naší paní domácí jsem dostala tehdy, asi v roce 1959, starou pohádkovou knížku, kterou měla doma po své dceři. Její název nevím, ale byla krásná. Příběh byl jednoduchý a odehrával se mezi vílami, ochránkyněmi stromů a květin, elfy, kteří obývali studánky a pramínky vody. Obrázky byly na dobu reálného socialismu překrásné a já večer co večer uléhala s touto knihou pod polštářem. Spoustu obrázků jsem okopírovala a nakreslila spolužákům a spolužačkám do památníků. S tím jak jsem odrůstala pohádkovým příběhům, odložila jsem milovanou knihu a četla jiné. Kam se nakonec poděla, nevím. Hledala jsem ji, když byli moji chlapci malí, nenašla jsem ji. Škoda! Až nyní při prohlížení internetových stránek občas narazím na obrázky zdánlivě připomínající mé létající víly, drobné skřítky obývající houby a muchomůrky. Ta nádherná atmosféra pohádky se vrací neustále, hlavně v tento předvánoční čas. Stále sním a doufám, že moji královnu elfů v některé pohádce spatřím.

Něco o stromečku

19. prosince 2008 v 12:04 Víte, že?

vánoční stromeček

Již od dávných dob se věřilo, že větvičky chvojí přinášejí štěstí, zdraví a úspěch. V 17. století se pak začal zdobit celý stromeček - svíčkami, hvězdou a dalšími ozdobami.
První zmínky o zdobení vánočního stromečku jsou z roku 1570 z Německa.
K nám se tato tradice dostává roku 1812 díky pasovskému herci J. K. Liebichovi a během několika desítek let se stává součástí českého folklóru.
Po první světové válce vzniká v Evropě tradice stavění rozsvícených vánočních stromků na veřejných prostranstvích. Na českém území se podle dochovaných zpráv poprvé postavil veřejný stromeček v Plzni roku 1925. Tato zvyklost se za první republiky rychle rozšířila po dalších českých i moravských městech i vesnicích.

Více se ujaly živé stromečky, smrčky, jedličky nebo májky ozdobené sladkým pečivem, perníkem a především ovocem - jablky nebo hruškami, mandlemi či rozinkami. Zřejmě roku 1860 se na stromečku v Čechách poprvé rozsvítily lojové svíčky.[1]
Do venkovských stavení pronikaly ozdobené vánoční stromečky ještě pomaleji. Až do první světové války bývala v mnoha domácnostech pouze ozdobená smrková nebo jedlová větev.
Lidé doma mívají obvykle borovice, jedle, smrky nebo umělé stromky.
Na náměstí ve městech se často umísťují velké vánoční stromy. Jedním z nejslavnějších českých vánočních stromů byl 24 metrů vysoký smrk z Beskyd, který ozdobil o Vánocích 1999 vatikánské náměstí sv. Petra.

Kočičí zlodějky

19. prosince 2008 v 7:45 | ja |  Moje psaní
Jako každá malá holčička jsem i já ráda pomáhala mamince nebo babičce s pečením vánočního cukroví. Klečíc na židli, u stolu, jenž byl ještě velmi vysoký, s rukama pod bradou, jsem sledovala hbité ruce, které mísily, válely a vykrajovaly z těsta. Nejčastěji jsem pomáhala vykrajovat linecká kolečka a hvězdičky. Zkoušela jsem to sama na kousku těsta, které bylo obětováno mému zkoušení. Kuchyně byla ženskou doménou, takže nás nikdo nerušil. To později, až se bytem linula vůně pečeného těsta, přiběhl bráška a nepozorovaně si odnesl několik kousků v kapse. Když jsme se přestěhovali do našeho domečku, bydlela původní majitelka v bytě pod námi. Byla to stará paní, která měla jenom vnučku. V době prodeje domu z ní byla dospělá žena, která měla svou domácnost někde mimo naše město. Jedny vánoce jsme tedy trávili ještě ne zcela sami. Paní domácí, jak jsme ji říkali, byla docela hodná, ale moc jsme se nestýkali. Neměla ráda křik a hluk na chodbě, nesnášela dupání dětských nohou po schodišti. Měla ráda svůj klid a většinu času trávila ve svém bytě se svými kočkami. Pouštěla je na procházku oknem, aby nemusela chodit přes chodbu. No a ony kočky byly jednou příčinou toho, že jsme málem zůstali bez cukroví. Pečete-li vícero druhů, je nutné mít hodně plechů, nám zrovna pochyběly, tak jsme si šli půjčit od paní domácí. Ochotně nám je donesla a sedla si na besedu. Maminka pracovala, ona se snažila pomáhat a já se koukala. Upečené cukroví jsme dávali na chodbu vychladnout, aby se na plech mohla dát další várka. Nikoho nenapadlo, že paní domácí si nezavřela dveře od bytu a milé kočičky si vyšly na procházku. Moc je lákala vůně na chodbě, tak se přišly podívat. No, kdyby jenom podívat, tak by to tolik nevadilo, ale ony také ochutnávaly. Když po nějaké době šla maminka pro plechy, zjistila, že jeden je skoro prázdný a druhý částečně. S výkřikem "vy potvory jedny" je odehnala dolů. Paní domácí byla málem na mrtvici a hrozně se za kočičky omlouvala. Ale nic se nedalo dělat jiného, než z nové várky upéct znovu to, co mršky sežraly. Od té doby, vždycky, když si dávám něco vychladit na studenou chodbu, vzpomenu si na ty dvě neplechy, které měly tehdy opravdu bohaté vánoce.

Saturnin

18. prosince 2008 v 13:27 | ja |  Co se mi líbí






Sedím a přes slzy nevidím. Ne, nic se nestalo hrozného. Jenom jsem právě dočetla další kapitolu z Jirotkovy knihy Saturnin. Četla jsem ji už několikrát, viděla i televizní ztvárnění, a pořád se nemohu nabažit onoho milého a laskavého humoru. To je to pravé čtení při nemoci, to je to pravé ořechové pro vánoční rozbolavělou dušičku. Myslím si, že knihu všichni znají, a proto k ní nic více nebudu dodávat. To jenom sem, na blog, jsem vložila tuto drobnou poznámku. Jdu dodělat kuchyňské práce a hned zase budu pokračovat ve čtení.

Zajímavá anketa

17. prosince 2008 v 13:44 | regionální tisk |  Zaujalo mě
Mívali jste stromek každoročně nebo jen v útlém dětství?
Stromeček jsme měli doma každý rok, od mého nejútlejšího dětství.

Kdo vám ho jako dětem zdobil?
Zdobívali jej rodiče za zavřenými dveřmi obývacího pokoje. Aby bylo napětí ještě větší, zalepili sklo papírem, aby nebylo dovnitř vůbec vidět.

Od kolika let jste se na zdobení stromečku podíleli?
Takřka od puberty ve 13-15 letech.

Na čem stromek stával, co bylo pod ním prostřeno,v čem byl upevněn?
Pokud byl strom velký, stával na zemi, na obrovské papírové hvězdě, která sloužila k lapání jehličí. Upevněn byl v klasickém stojanu.

Popište, co se na stromeček věšelo a jakým způsobem. Co nesmělo chybět, druhy a tvary pečiva, co děti připravovaly samy. Typ ozdob ze skla, papíru a jiného materiálu.
Na stromeček se dávaly klasické skleněné ozdoby, ozdoby z perliček, nikdy jsme nezapomněli dát na stromeček papírový řetěz, který vyráběl nejmladší ze sourozenců. Každý měl své oblíbené ozdoby, které pravidelně na stromečku hledal. Já například perličkové kolo a kočárek, měli jsme také rádi klec s kanárkem a skleněnou trumpetku. Klasická kolekce byla doplněna fondánovými střechýly a barevným želé.

Užívali jste k výzdobě řetězy a z jakého materiálu ?
Řetězy jsme vyráběli z barevných papírů, nebo stříhané a navlékané slámy.

Čím se výzdoba stromečku doplňovala (třásně, andělské vlasy, vata, jiné)?
Jako děti jsme měly rády skleněnou vatu a stříbrné střapce.

Mívali jste na stromečku svíčky a prskavky, jaké a jak byly upevněny?
Krásné barevné svíčky byly v kovových držácích, prskavky se věšely jen tak na větvičky. Vše za dozoru rodičů.

Mívali jste betlém? Jaký a kde stával?
Betlém měla jenom babička, starý barevný, nalepený na dřevěných destičkách.

Psaní o vánočce

16. prosince 2008 v 12:16 | ja a M.D.Rettigová |  Víte, že?

Magdalena Dobromila Rettigová (1785-1845)