Podzim. Jedno slovo, a kolik v sobě skrývá významů, událostí a pocitů. Zpočátku se zdá, že je to jenom přechodně zhoršené počasí, trošku pofukuje větřík, tak si vezmeme svetr. Další den se objeví několik barevných listů na stromě v sousedově zahradě. Večerní oblaka se tváří jinak, než minulý týden. Večer zaslechneme kejhat hejno hus, letících na jih. Spatříme jejich pravidelný obrazec a trochu nás zamrazí. Několik dní se pro déšť nedostaneme na procházku a najednou nevěříme vlastním očím. Támhleta stráň, ještě včera zcela zelená, se proměnila v malířovu paletu . Sousedka se pustila do trhání jablíček, z druhé strany je slyšet řezat dříví. To se pan od naproti zásobuje dřívím pro svůj krb. Na polích se orá a podmítá, sklízí se poslední stojící pluky kukuřice. Nad pustým polem se zvolna snáší mlha a jen jakoby ve snu je slyšet ňafání psů a hlahol lovců. To se myslivci vydali sklízet svoji živou úrodu. Spatříte zajíce, jak kličkuje a se vztyčenýma ušima mizí na druhé straně pole. Na stráni si děti pouštějí draky a v zahradní restauraci se uklízí venkovní posezení. Už je letos nebude třeba. Potkáváte auta s vozíky plnými výhrabků a ostříhaných větví, jak míří ke sběrnému dvoru. Několik starších žen kráčí ulicí, v ruce metličku, kbelík a tašku plnou květin. Jdou upravovat hroby na blížící se svátky zemřelých. Ranní vstávání do tmy je nepříjemné, ale časem si i na něj zvykneme. Je tady podzim v celé své kráse.
Barevné listí, ještě včera tolik obdivované ma stromech, šustí pod nohama a člověk si musí dávat pozor, aby náhodou neuklouzl. V duších nám převládá smutek, ať chceme, nebo ne. Jen několik záběrů a fotografií nám ještě připomene letošní, krásně prožité léto. Alespoň se máme zase na co těšit.
