Známý obraz Růžencová slavnost Albrechta Dürera, který jsem ráno zahlédla kdesi na netu, ve mě probudil jednu dávno zapomenutou příhodu. Byla jsem hodně malá a jako každý rok jsem trávila prázdniny s babičkou na Hostýně. Ve svém stánku prodávala převážně charitní zboží, a tak nám na hraní mnoho věcí nemohla půjčit. Byl deštivý letní den a já seděla se svou kamarádkou Libou v pokojíčku za obchodem a přemýšlela jsem co dělat. Ven se nám nechtělo, tak jsme alespoň prohlížely malinkaté obrázky, které se prodávaly na památku. Bylo na nich leccos. Psal se rok 1959, a tak se mimo obrázky svatých v krabici daly najít i skvosty. Pamatuji si, že v originální krabici jsme našli několik nedotištěných obrázků, pár čistých listů a obrázky, které se svatými neměly nic společného. Obrázky z filmů, bez názvu o jaký film se jedná, ofotografované obrazy z galerií světa a mezi nimi mě zaujal, právě výše jmenovaný obrázek.


Když růžencová, tedy růžencová, Název nás inspiroval ke hře, která byla pro nás velmi zajímavá
zábavná, ale její následky byly horší. Z babiččiných šuplíků jsme posbíraly růženečky, které nás zaujaly svou barevností a pestrostí. Na stěnu pokoje jsme zavěsili dečku ze stolu a začali ji zdobit růženci, na sebe jsme navlékly záclony a přehozy z postele, Líba si sedla před kobereček a já ji na klín dala vysvlečenou panenku. Sama jsem dělala klečícího krále s korunkou na hlavě. No, řeknu vám zábava to byla prima do té doby, než se nám podařilo několik růženců roztrhnout a jeho dílky rozsypat na zem. V tu chvíli byl průšvih na spadnutí. Opatrně jsme všechno poskládaly a vrátily na své místo. Pohled z okna nás ujistil, že přestalo pršet, proto bylo třeba jít rychle ven stavět přehrady a jezírka na cestičky, kudy tekly proudy vody. Ze světnice vedly ještě jedny dveře, rovnou za krámky, tak jsme se tamtudy vytratily. Den proběhl bez dalších zádrhelů a na potrhané růžence jsme si ani jedna nevzpoměla. Babička chodila a usmívala se jako vždycky. Večer jsme se rozloučily a já se chystala spát. Babička vzala krabici s růženci, že si na ráno nachystá na pověšení. Krve by se ve mě nedořezal. Už jsem viděla, jak v koutě klečím na polínkách nebo stojím vyhozená venku ve tmě tmoucí. Ale nic se nedělo, babička spokojeně pracovala a něco si broukala pod nosem. Koutkem oka mě pozorovala a pak se začala smát. "Ty pakážo jedna, cos dělala s těma růžencama? Víš, co mi to dalo práce je opravit? Příště dejte větší pozor a ty drahé růžence raději neberte!" No. mohu vám říct, že takový šutr, co mě v tu chvíli spadl ze srdce, jste ještě neviděli. Skočila jsem babičce kolem krku, dala jí velkou pusu a šup do postele, kde jsem spokojeně usnula. Moje babička byla zkrátka báječná a naše růžencová slavnost ji nemohla rozházet!


Když růžencová, tedy růžencová, Název nás inspiroval ke hře, která byla pro nás velmi zajímavá
zábavná, ale její následky byly horší. Z babiččiných šuplíků jsme posbíraly růženečky, které nás zaujaly svou barevností a pestrostí. Na stěnu pokoje jsme zavěsili dečku ze stolu a začali ji zdobit růženci, na sebe jsme navlékly záclony a přehozy z postele, Líba si sedla před kobereček a já ji na klín dala vysvlečenou panenku. Sama jsem dělala klečícího krále s korunkou na hlavě. No, řeknu vám zábava to byla prima do té doby, než se nám podařilo několik růženců roztrhnout a jeho dílky rozsypat na zem. V tu chvíli byl průšvih na spadnutí. Opatrně jsme všechno poskládaly a vrátily na své místo. Pohled z okna nás ujistil, že přestalo pršet, proto bylo třeba jít rychle ven stavět přehrady a jezírka na cestičky, kudy tekly proudy vody. Ze světnice vedly ještě jedny dveře, rovnou za krámky, tak jsme se tamtudy vytratily. Den proběhl bez dalších zádrhelů a na potrhané růžence jsme si ani jedna nevzpoměla. Babička chodila a usmívala se jako vždycky. Večer jsme se rozloučily a já se chystala spát. Babička vzala krabici s růženci, že si na ráno nachystá na pověšení. Krve by se ve mě nedořezal. Už jsem viděla, jak v koutě klečím na polínkách nebo stojím vyhozená venku ve tmě tmoucí. Ale nic se nedělo, babička spokojeně pracovala a něco si broukala pod nosem. Koutkem oka mě pozorovala a pak se začala smát. "Ty pakážo jedna, cos dělala s těma růžencama? Víš, co mi to dalo práce je opravit? Příště dejte větší pozor a ty drahé růžence raději neberte!" No. mohu vám říct, že takový šutr, co mě v tu chvíli spadl ze srdce, jste ještě neviděli. Skočila jsem babičce kolem krku, dala jí velkou pusu a šup do postele, kde jsem spokojeně usnula. Moje babička byla zkrátka báječná a naše růžencová slavnost ji nemohla rozházet!