close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Johann

16. října 2008 v 13:37 | ja |  Moje psaní
Johann - jméno, které známe jenom z historických knih. Z denního používání zcela vymizelo. Kdybych se zeptala zda, znáte nějakého muže, kdo tohle jméno měl, asi se vám vybaví slavní muži historie - J. W. Goethe, J. S. Bach, J. G. Mendel, J. Strauss apod. Kdo rád čte, vzpomene si na jméno Johann nejspíš v souvislosti s Babičkou B. Němcové. Toto dříve hojně používané jméno se u nás ujalo jako jméno Jan. Ale proč vzpomínám zrovna jméno Johann? Tak se kdysi dávno jmenoval dárce krásného hrníčku, jenž se mi dostal do rukou. Stará paní, jež mi ho kdysi dávno darovala, jej měla jako památku na svou matku, která sloužila v mládí ve Vídni. Bylo to ještě před první válkou, když ona mladá slečna se seznámila na jedné nedělní tancovačce s vysokým, štíhlým mládencem. Protancovali spolu nejednu neděli, jeden ve druhém našli zalíbení, a tak se spolu několik let scházeli. Čím onen mladík byl, nebo kde pracoval, nevím, nevěděla to ani ona dárkyně hrníčku. Čas plynul, přišla doba, která rozděluje lidi od sebe. Nastala válka. Rodiče měli o svou dívčinu strach, proto jednoho krásného dne přijel do vídeňské uličky forman, naložil její věci a se slovy, že jde na oběd, ať na něj počká, odešel. Dívka byla velice smutná, věděla, že když odjede, svého milého neuvidí. Seděla na voze a čekala na formana, až se vrátí. Najednou, kde se vzal, objevil se u vozu její chlapec a se slzami v očích jí oznamoval, že právě dostal povolávací rozkaz, že musí jít na vojnu. To byl konec jejich lásky, Rozloučili se a ona se vrátila na Moravu k rodičům. Určitě si slíbili, že si budou psát, ale jak už to tak chodí, od slibů k činům je někdy daleko. Milé dívce zůstaly jenom vzpomínky a jeden hrníček se jménem toho, jehož kdysi měla ráda.

 


Komentáře

1 Zdenka "ren." | 16. října 2008 v 23:11 | Reagovat

Krásný příběh,stejně krásný hrníček.Kdyby ty nádherné staré věci mohly vyprávět. Co příběhů je v nich ukryto.

2 Jitka hadimršce | Web | 17. října 2008 v 22:31 | Reagovat

Sejde z očí, sejde z mysli.Tak už to bývá a hrníček zůstal jen jako vzpomínka...

3 Hanka | 19. října 2008 v 20:26 | Reagovat

Takový hrníček je krásnou připomínkou smutného lidského příběhu. To se mi tady na blogu, Hadimrško, líbí, o tom umíš hezky napsat.

Tehdy, pokud vím, vojna trvala hodně let. Třeba si mládenec našel jinou dívku, také se vrátit domů vůbec nemusel.

4 Motýl | 22. října 2008 v 15:56 | Reagovat

Hezký příběh. Ale osud to tak mnohdy chce, že se buď lidičky budou později hledat, nebo je potká to jejich osudové štěstí a tak to je. tak to má každý z nás nalinkováno...Motýl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama