Safra práce! Tak jsem si chtěla udělat krásný den! Vzala jsem si svou starou Babetku, foťáček, do kapsy pár drobků pro kačenky a vydala jsem se do sluncem ozářené přírody. Babetka sice už doma signalizovala, že něco postrádá, ale já nic. Pořádně jsem jí dolila benzín, abych nemusela potom cupat pěšky, kopla do stojanu a frrr, už se jelo. Sluníčko krásně svítilo, aut na cestě bylo málo, tak se mi to šupajdilo. Dojela jsem na první kopec za město, když v mém stroji něco začalo chrastit. Ale já tomu nevěnovala pozornost. Na příhodné lesní cestičce jsem odstavila stroj, zamkla jej a hupky, šupky dál od silnice. Na zemi něco zašustilo, a než jsem se vzpamatovala, byla veverka ta tam. Na kraji lesa se páslo stádečko srnčí zvěře, blik a mám je. Na posedu nikdo, támhle vzadu na kopci se pase stádo kraviček. Ve výšce nade mnou si prozpěvuje skřivan. Stromy jsou už jedna báseň, krásné barvičky. Na zemi to šustí listím, sem tam jsem zahlédla šípkový keř. U rybníka kačen jako máku, tak jsem si sedla na lavičku a spokojeně nakrmila jejich hladové krky. Všude krásně a klid. To se to odpočívalo. Pohled na hodinky mě ubezpečil o tom, že se blíží konec mých vycházek, mám stále ještě neschopenku na to koleno. Ač nerada, šourala jsem se krokem ke stroji. Čekal na mě a už zdálky se mi zdálo, že se nějak divně tváří. No, nic, odemknout, přílbu na hlavu a jedu. Houby jedu, startér mlčí, tak se marně snažím rozjet šlapáním! Nic, ani neškytne. Počkej, však z kopečka se rozjedeš, dotlačila jsem motorečku až na vrcholek a spustila se dolů, V motoře něco párkrát škytlo, a pak se šlapadla točí kolem dokola, ne a ne zabrat. Už jsem byla skoro pod kopcem, když konečně mašina jedna protivná chytla, kuckala sice, prskala, ale domů mě dovezla. Ještě, že mě nenapadlo jet dál a zastavila jsem na prvním kopci. Při představě, že bych musela jít pěšky a ještě s sebou táhnout těžkou máry, tak na mě jdou mrákoty. Uf, nohy mě bolí od marného šlapání, ale v duši mám obrázek nádherného podzimního lesa.


No ty jsi klikař.Já když vidím stádo srnek, nikdy nemám foťák. Srnčí zvěře jsou unás mraky, dokonce chodí do dědiny na neoplocené zahrady, ale štěstí je vyfotit nemám.