
Příroda si na sebe vzala obtížný úkol. Dopéct a dovařit ovoce a zeleninu, dopřát rostlinkám dostatek času, na vytvoření semínek. Dohlédnout na všechna letošní mláďátka na zemi, v dutinách stromů, ve vodě, v hromádce listí, aby dohnaly to, co pro letní dovádění nestihly. Každé pěkně zabalit do zimní košilky, svými větry vysušit jejich pelíšky, aby nespaly ve vlhku. Jako malíř s paletou oběhnout všehny stráně a meze, zahrádky a parky a dodat dnům trochu veselosti a barev. Ještě prohlídnout každý kout, vymést nečistoty ze zahrádek, balkonů a dvorků, víla Podzimka si může jít odpočinout. Má toho chudinka opravdu hodně a na její výsledky se můžeme dívat každý den. Kdo není slepý, vidí tu její práci a musí ji za to pochválit. Lístek po slístku se mění stromy před našimi okny, každý den je barva intenzívnější a je jí všude víc. Sousedův ořech náhle zasvítil zlatem, trošku se otřásl a dneska už jeho zlatá ozdoba padá neslyšně do nádherně zeleného trávníku. Malá okrasná třešinka září překrásnou rudou barvou. Občas přes trávník přeběhne veveřička, zaťapká ježek, a jinak je už na zahrádce ticho. Ptáčci mají spěch nasbírat si dostatek větviček na opravu hnízd. Kachny na rybníce po očku pozorují své severské kolegyně, jak se stěhují na jih. Ještě pár dní, křičí Podzimka, ještě musím pracovat, abych všechno uspala a ukonejšila k tomu dlouhému spánku.
