Staré fotografie vyvolávají v lidech často nostalgii. Zvkláště nyní na podzim, při onom přízračném pološeru, kdy obloha je zatažena od rána a my musíme skoro celý den svítit. Jak jsem se tak onehdy probírala svou sbírkou pohlednic, dostala se mi do rukou fotografie chlapečka držícího u ucha telefonní sluchátko. Je kouzelný, a tak jsem neodolala a přefotila jej pro vás. Pohlednice je to hodně stará, chlapeček, pokud žije, může mít hodně přes 80 let. Je krásný, a tak přemýšlím, jaký asi byl jeho život. Začal krásně, kouzelnou fotografií na pohlednici. Co asi dělal, jak se asi vyvíjel jeho další život ? Kde skončil, čím byl? To by mě asi zajímalo ze všeho nejvíc. Děti na fotografiích jsou vždycky roztomilé a krásné. Ať byly foceny před sto lety nebo včera. Jenom jejich osud byl a je jiný. Škoda, že se o nich již nelze dozvědět více. Zůstali na těch fotografiích navždy tak krásní a naše srdíčko potěší, kdykoliv se na ně podíváme.
