Možná jste je dneska potkali také, děvčata a chlapce, jež vám nabízeli bílou pastelku. Bílou pastelku jako symbol veřejné sbírky na podporu speciálních programů pro nevidomé a slabozraké.
Člověk, který přišel o svůj zrak, je více či méně odkázán na solidaritu ostatních. Právě tento den je příležitostí rozhlédnout se kolem sebe a projevit účast s nevidomými. Téměř každý z nás si někdy na vlastní kůži zažil tu chvilku nejistoty a strachu při pohybu poslepu - třeba když na schodech náhle zhaslo světlo nebo při hře "na slepou bábu". Žijí však mezi námi lidé, kteří se bez zraku musí obejít 24 hodin denně. I ty nejobyčejnější činnosti všedního dne pak vyžadují vedle odhodlání, pevné vůle a soustředění také jistou dávku speciálních dovedností. Cílem projektu je pomoci nevidomým a slabozrakým k maximální samostatnosti a navrácení zpět do běžného života, např. formou výuky prostorové orientace a samostatného pohybu, výuky čtení a psaní Braillova bodového písma, doporučením vhodných rehabilitačních a kompenzačních pomůcek a nácviku práce s nimi.
Nelitovala jsem peněz a děvčatům jsem přispěla, neboť co může být horšího než nevidět náš svět, nevidět květiny, slunce.
U nás letos nechodili, nebo sem je prošvihla. Loni jsem taky přispěla.