Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Říjen 2008

Dušičky

31. října 2008 v 18:33 | ja a netové stránky |  Víte, že?
Vzpomínka na všechny věrné zemřelé, Památka všech věrných zemřelých či lidově dušičky (lat. In commemoratione omnium fidelium defunctorum), která připadá na 2. listopadu, je v římskokatolické církvi dnem liturgického roku, kdy se církev modlí za zemřelé. Památka se slaví od 10. století, v Česku bývá dodnes zvykem během tohoto dne či období navštívit hřbitov a rodinný hrob. Památka věrných zemřelých se slaví den po slavnosti Všech svatých 1. listopadu.
Všechno nachystané, chodníčky umetené, tak jsou připraveny naše hřbitovy k oslavě těchto svátků.
Včerejší vítr nadělal hodně škody, běhali jsme po hřbitově a hledali každý své kytky. Doufám, že zítra už bude všechno v pohodě a klidu.


Květomluva

31. října 2008 v 14:15 Víte, že?

Květomluva


Květomluva je způsob, jak sdělit své pocity a názory jiné osobě za pomoci květin. Diskrétně vyjadřuje city a názory, které by se obtížně řekly slovy. Tento druh komunikace vznikl ve starověkých harémech. Svůj rozkvět později zaznamenal za vlády britské královny Viktorie. Během let se význam některých květin změnil a zapomněl. Dnes je nejznámějším odkazem květomluvy bezesporu srovnání rudé růže s láskou.
Romantická vyznání lásky se projevovala položením kytičky např. na stůl k talíři, na polštář milované osoby. Později sušené kvítky do památníku, či do dopisu. Ve starší literatuře se mnohdy dočtete, jak např. hlavní hrdinka pláče radostí nad dopisem, z něhož jí vypadlo několik snítek konvalinky. Nám to již nic neřekne, ale ona věděla, že její nápadník miluje jenom ji jedinou.
Když jiná slečna večer po procházce ke statku, kde bydlí mladík, jenž se jí nesmírně líbil , našla na zápraží položenou kopřivu, věděla, že je konec a marně se namáhá. Květinou se dalo říci skoro všechno. Jako mladá jsem ráda čítávala ve starých kalendářích. Tam se to květomluvou a jejím použití jenom hemžilo. Několik významů, co která květinka znamená, jsem opsala a dávám k nahlédnutí.

Chudobka - Miluji tě!
Červená růže - Zahynu láskou
Protěž - Piš co nejdříve
Pomněnka - Nezapomeň
Pěnišník - Čekám
Kopřiva - Marně se namáháš
Maceška - Pospěš si!
Šípková růže - Tvůj je můj dech
Žlutá fiala - Závidím ti
Růžová větévka - Neštěstí
Karafiát - Ano
Konvalinka - Jen tebe miluji
Narcis - Kdy se uvidíme?
Mák - Nejsem volný
Hořec - Děkuji
Fialka - Nezoufej
Bílá růže - Nemohu
Růžový list - Ne



Kdo by nechtěl být opět mladý

31. října 2008 v 11:08 | ja |  Moje psaní
Reklama na člověka doráží odevšad. Zapnete rozhlas, je tam, pustíte televizi, určitě na ni narazíte. O novinách a časopisech ani nemluvím. Poštovní schránky přetékají reklamními letáky. Málokdy mě některá reklama dokáže zaujmou, ale stalo se. Jistě jste ji už viděli. "Prosím tě, kde máš Fastum?" ptá se otec přišedší manželky. "A copak se tu vlastně stalo? - Děda se nám chtěl vrátit do mládí!" komentuje manžel a děda se objevuje v hlubokém předklonu. Tak tohle mě nedávno zaujalo, zvláště ty snímky, na nichž ohnivý kruh kolem postižených kloubů dělá zázraky! Reklamám nepodléhám, ale kdo by se nechtěl vrátit do mládí, zvláště když ho bolí nohy! Zaradovala jsem se, neboť právě tuhle mastičku mi doporučil ortoped. Návštěva lékárny, radostný návrat domů a proces mazání bolavých kolen a kotníků. Gel je průhledný, trošičku lepkavý, takže první co jsem pocítila, byly nalepené kalhoty na kolenní klouby. Chodím , pracuju a čekám na zázrak! Kolena bolí jako čert! No, říkám si, třeba nestačí jednou namazat, proto večer celou kúru opakuji. Kolena nic, žádná změna, jenom Elinka se snaží svým jazýčkem dostat na namazaná místa a trochu si pochutnat. Tak vám nevím ! Mám věřit reklamám nebo ne! Když jsem druhý den ráno vstala, bolest byla menší, ale během dne se opět ozvala. Tak poctivě mažu a čekám. Třeba se do toho mládí opravdu vrátím.


Hbité ruce

30. října 2008 v 8:00 | ja |  Moje psaní
Domeček stál přímo na návsi, kousek od zastávky autobusu a vedle školy. Celý den bylo tedy kolem rušno a v létě, kdy do rekreačních zařízení, jichž je v okolí obce hodně, se to tady podobalo mraveništi. Byl pěkně opravený, na zápraží lehávala kočka a ve všech oknech bylo plno kvítí. Paní majitelka byla známá svou láskou k přírodě. Žila zde sama, rodina se odstěhovala do severních Čech. Sedávala u okna, ruce podepřené vyšívaným polštářkem, a sledovala dění na návsi. Dlouho u toho však nevydržela, jakmile mě zahlédla vysedat z autobusu, zvedla se a šla mi naproti. Zvala mě dál, vždycky stejně srdečně. Posadila se na připravenou lavici, pro mě měla nachystané malé štokrdle, jak říkala malé židličce bez opěradla. V umyvadle byla teplá voda a všechno bylo připraveno tak, abych se nemusela nikam natahovat. Očistili jsme okolí rozsáhlého bércového vředu olejíčkem, sloupali suchou kůži v okolí, do rány vystřihli gázu a namazali jsme ji hojivou mastí. Pak se ještě okolí defektu namazalo druhou mastičkou a mohlo se zavazovat. Celý převaz, který se prováděl dvakrát týdně, nám trval asi půl hodiny. Pak jsme měly čas pro své povídání. Když jsem si své propriety uklidila do tašky, a umyla si ruce, už mě volala do verandy, kde krásně hřálo sluníčko až do oběda. Já měla připravený horký voňavý čaj, abych se trochu zahřála, byl únor, ona už seděla u speciálního stojanu, v němž měla upnuté sedadlo ze židle tonetky, v rukou štípaný palach a koncert pro dvě ruce mohl začít. Vyplétala opěradla a sedadla židlí, jež vyráběla továrna TON. Přála bych vám vidět tu rychlost a ten um, s nímž její 80 leté ruce, vyplétaly stále stejný složitý vzor. Občas použila kladívečko, to když dírka byla příliš malá a kovovým bodcem ji udělala větší. Byla jednou z mnoha šikovných žen, které v okolí tuto práci doma prováděly. Verandu měla vždycky plnou nachystaného palachu, prázdných sedačkových obrub i hotových sedáků. Dvakrát do měsíce přijelo nákladní auto, vypletené sedáky odvezlo a složilo další polotovary. Obdivovala jsem tuto paní , která navzdory svým potížím s nohama, používala své zdravé ruce a vyráběla nádherné věci. Už není, a kdo tuto práci dneska provádí, nevím. Chaloupka i s verandičkou však stojí na návsi stále.

Čím asi byl a kde je mu konec?

29. října 2008 v 13:12 | ja |  Fotografie
Staré fotografie vyvolávají v lidech často nostalgii. Zvkláště nyní na podzim, při onom přízračném pološeru, kdy obloha je zatažena od rána a my musíme skoro celý den svítit. Jak jsem se tak onehdy probírala svou sbírkou pohlednic, dostala se mi do rukou fotografie chlapečka držícího u ucha telefonní sluchátko. Je kouzelný, a tak jsem neodolala a přefotila jej pro vás. Pohlednice je to hodně stará, chlapeček, pokud žije, může mít hodně přes 80 let. Je krásný, a tak přemýšlím, jaký asi byl jeho život. Začal krásně, kouzelnou fotografií na pohlednici. Co asi dělal, jak se asi vyvíjel jeho další život ? Kde skončil, čím byl? To by mě asi zajímalo ze všeho nejvíc. Děti na fotografiích jsou vždycky roztomilé a krásné. Ať byly foceny před sto lety nebo včera. Jenom jejich osud byl a je jiný. Škoda, že se o nich již nelze dozvědět více. Zůstali na těch fotografiích navždy tak krásní a naše srdíčko potěší, kdykoliv se na ně podíváme.

Diplom za umístění v soutěži

29. října 2008 v 8:39 Diplomy
Ještě jednou děkuji všem, kdo dali hlas mé fotce,

Kdo bude mít lepší ?

28. října 2008 v 16:10 | ja |  Moje psaní
Plamínky poskakující po opuštěných hrobech, vytvářející fantastické obrazce a pohybující se po okolí, ve mě při návštěvě místního hřbitova vyvolaly nejednu vzpomínku. Od těch na mé blízké i vzdálenější příbuzné, až ke vzpomínkám na mé dětské hry. Plamínky svíček mě vždycky přitahovaly k zajímavé hře. Tak jako se na Štědrý den lije olovo, tak jsme s dětmi používaly k lití různých tvarů, vosk odkapávající do nádoby s vodou. K tomu jsme ale potřebovaly různobarevné zbytky svíček a to nejzásadnější, oheň. A kde se děti k těmto hrám nejčastěji dostanou? No, přece na hřbitově. A tak jsme pečlivě sbírali nevyhořené svíčky a dávali si je do svých skrýší. Na hostýnském hřbitůvku se jich našlo dost. V sobotu a v neděli byly kapličky a hroby rozsvícených světel plné. Pak už jenom zbývalo, aby pořádně zapršelo do prázdných květinových, koryt nebo do jiných nádob. Vzala se svíčička, zapálila a vosk se nechal pomaličku kapat do studené vody. Záleželo na naší šikovnosti a fantasii. Když vosk ztuhl a my jej vytáhli z vody, bylo to vždycky překvapení. Prováděli jsme různé soutěže, kdo na dané téma, např. drak, medvěd, prasátko apod. vykape nejlepší figurku.
Vím, je to hloupost, ale nám dětem stačilo málo, abychom se na dlouhé minuty zabavily.

Smutek psích očí

27. října 2008 v 22:38 | ja |  Moje psaní
Tento snímek vyhrál v Jitčině foto soutěži. Děkuji všem, kteří mu zaslali hlas. Slíbila jsem, že ke vzniku fotografie něco napíšu. Slib tedy dnes, kdy už je soutěž odtajněna, plním.


Chodím takřka denně kolem této zahrady. Není to tak dávno, co dům i zahrada vyměnili majitele. Roky byla plná ovocných stromů, maliní a rybízu. Noví majitelé stromy vykáceli, keře také a začali s úpravami domečku a jeho okolí. Několikrát jsem tam zahlédla dvě děti, hrající si s pejskem. Bylo to o víkendu a od té doby se stal pejsek novým hlídačem. Dům ještě nebyl obyvatelný, tak tam zůstával přes noc sám. Občas jsem ho zahlédla ležícího na schodišti vedoucím k terase, někdy seděl u vchodových dveří a hleděl do ulice, zda se jeho páníčkové nevracejí. Skončily prázdniny, kdy děti byly se svým kamarádem celé dny, spávaly s ním a hráli si spolu. Najednou byl pejsek zase sám a dírou v plotě vyhlížel svoje kamarády. Tak jsem ho jednou uviděla, a protože se mi zdál smutný, neodolala jsem a vyfotila si ho. Jsem ráda, že se vám fotečka líbila. A mimochodem, domeček už je opravený a pejsek se konečně dočkal svých lidí.

Hádej a hledej

26. října 2008 v 11:46 | ja |  Zaujalo mě
Ve schránce se objevil nový telefonní seznam - Zlaté stránky. Knížečka útlounká, vůbec nepřipomíná ony těžké a silné svazky z dob nedávno minulých. Když jsem v něm listovala, našla jsem několik zajímavých názvů firem, obchodů a příjmení. Tak například, kdo by ještě nedávno věděl, co to jsou Nehtová studia!, co si představit pod názvem OUTOKUMPU. Některé zkratky jsou dobře čitelné, ale některé nevypovídají o majiteli vůbec nic. Oč jednodušší to bylo dříve. Masna byla masna, v Zelenině se prodávalo zelí, Kovomat byl jasně kovový materiál, a v Papírnictví jste našli papírové výrobky. Les a lov, napovídal svůj sortiment už zdaleka. Ne tak dnes - schválně, co si myslíte, že koupíte v prodejně s podivným názvem ČEROZ? A jak se vám v nových zlatých stránkách hledá... Mám pocit, že už jsem skoro slepá, písmenka drobounká, a pokud neznáte přesný název nějaké firmy, máte smůlu. Hledala jsem například, kde bych u nás koupila popelnici. Dříve to byl Kovomat nebo Průmyslové zboží. Dneska je to Universal F...... Pokud přesně nevíte název majitele firmy nebo ulici, kde firma sídlí, nenajdete ve větších městech nic. Jaké máte zkušenosti vy?

Krásný víkend

24. října 2008 v 20:01



Tak si ho pořádně užijte.