Sedím a koukám z okna. Sousedův ořech žloutne, blíží se podzim. Mám zavřené oči a naslouchám zvukům kolem sebe. Polovička s mladším synem se venku snaží opravit něco na autě, Elinka se vyhřívá na poledním sluníčku. Hlavou se mi honí vzpomínky na školní léta, počátek zaměstnání, dvě mateřské, změny, kterými jsem za celý svůj pracovní život prošla. Proč tak najednou? Ozvala se mi jedna milá osůbka, která u nás v létě pracovala. Nastoupila na vysokou školu a tam dostali úkol - rozhovor s pracovně starší sestrou. A ona si vzpomněla na mě. Tak teď na ni čekám a v hlavě si dávám dohromady své vzpomínky. Jak jsem nastoupila uprostřed léta 1971 do svého prvního zaměstnání. Ještě teď cítím to rozechvění při podpisu své první pracovní smlouvy a na papíře se na mě směje základní plat ve výši 1400,- Kč. Ó, jak jsem svou první výplatu prožívala. Několikrát obrátila každou korunku, než jsem ji vydala. Nebo blahopřání od primáře, když jsem zdárně ukončila nástupní praxi. Byl vysoký, štíhlý a velmi chytrý. Můj nástup do jesliček, kde jsem začala realizovat svou představu o výchově dětí. Jejda, kolik jenom obrázků a výtvarných dílek jsem vyrobila pro ty špunty. Stále vidím nástěnku, na níž jsme s kolegyněmi vytvářely trojrozměrnou vílu Amálku spolu s motýlem Emanuelem. Vidím to překvapení v očích dětí, druhý den, když přišly ráno do herny. Nebo společné vycházky do parku, kde se trpaslíci vedli za ruce a s otevřenou pusou poslouchali vyprávění o zámecké paní a princi, který si do zámku pro ni přijel. Park byl přímo u zámku a tak to byla příhoda, která jaksi vyplynula ze situace. Neustále, měsíc co měsíc, jsem podpisovala novou dohodu o zaměstnání na dobu určitou. Trvalo to skoro pět let, než jsem byla přijata na pevnou smlouvu. Mezi tím vším jsem prožila dvě těhotenství a dvě mateřské. Po té druhé jsem chtěla jít dál a ne do jeslí, proto jsem si podala žádost o změnu pracoviště. Dostalo se mě jí, nastoupila jsem jako geriatrická sestra a místo dětí jsem se starala o naše dříve narozené. Bylo to náročné, ale krásné zároveň. Těch vzpomínek a příhod (mnohé jsem již zveřejnila) co jsem prožila! Pak dlouhá léta na obvodním středisku, po ukončení speciální školy při zaměstnání. Opět noví známí, nové zkušenosti a zážitky. Tak si to tady všechno promítám v hlavě, abych měla o čem vyprávět. A že toho za těch 37 pracovních let bylo.
vzpomínání je krásné..a hořké zároveň:-)..mohl bych povídat..a třeba i budu..jen najít odvahu:-))