close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jak to, že jsme ještě tady

25. září 2008 v 8:00 | ja |  Moje psaní
Gratuluji! Nám všem , kterým je mezi 20 až 55 lety... Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, narození v 50., 60., 70., 80. letech, neměli vůbec šanci přežít... Naše postýlky byly natřené barvou, která obsahovala olovo. Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy. Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme pořád lítali někde venku. Z jedné flašky nás obvykle pilo několik , ale všichni jsme to ve zdraví přežili... Několik hodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji domontovali. Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venku rozsvítily lampy . Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat... Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box - vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet. Měli jsme kamarády, šli jsme ven a vyhledali jsme si je! Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován. Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu - jen my! Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout. Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko. Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů. My jsme měli volnost i odpovědnost - naučili jsme se chovat a poradit si... Blahopřeji!!!
 


Komentáře

1 DědaLebeda | Web | 25. září 2008 v 11:19 | Reagovat

Souhlasím...ani tolik alergií nebylo a ty klíšťata o nás též neměli takový zájem upoutat nás třeba na invalidní vozík.

---(:-§o)))   ,.DL.

2 Míla | E-mail | 25. září 2008 v 16:40 | Reagovat

Věrná pravda,jak to bylo krásné...

Kde ty dávné časy jsou,všichni k sobě měli jaksi blíž a měli se nějak tak raději.

Náhrada mobilu v té době bylo zvonění klekání,fungovalo to dokonale.Zdravím

3 Jitka | Web | 25. září 2008 v 21:57 | Reagovat

A co my, co jsme se narodili hned po válce? Bylo to ale krásný dětství i když hrozilo tolik nebezpečí a neměli jsme to co mají dnešní děti. Neměnila bych s nimi.

4 Obycejna zenska | Web | 26. září 2008 v 6:06 | Reagovat

Jojo, a jako by tech vsednich "pohrom" naseho detstvi nebylo dost, tak ja jsem jeste navic probehla zavrenymi dvermi na balkon, vyrazila sklenenou vypln a zastavila se o horni tycku balkonoveho zabradli. No nemam to kliku, ze jsem jeste tady? ;o)

5 hadimrška | 26. září 2008 v 9:03 | Reagovat

Já říkám, že si můžeme blahopřát.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama