Všechno to začalo nenápadně. Ráno jsem si uvařila kávu - s octem! Někdo totiž vyvařil konvici a ocet v ní nechal.To byla ale chuť, bléé! Pak mi upadl knoflík na sáčku, právě ve chvíli, kdy pro mě přijelo auto. Do obřadu zbývá ještě hodina. Doufám, že na nic nezapomenu, abych nedopadla jako jedna moje tetička, která přišla do kostela v papučích. Auto mě vyvrhlo před kostelem, právě v okamžiku, kdy byl odváděn jeden nechtěný návštěvník kostela. Běhal kolem a křičel nesrozumitelná hesla. Kolem sebe mával rukama a kdo neutekl, dostal ránu. Svatebčané se jen pohoršeně dívali jak jej vyvádějí policisté.
Když přijel ženich, nastal ruch. Všichni se kolem něj shlukli, smáli se na něj, podávali si navzájem ruce, chválili si oblečení, zkrátka pohoda, a do toho všeho se ozval výkřik. "Krucinál, já nemám občanku" - to se zoufalý svěděk obrátil ke své manželce. Ta jenom zavrátila oči a zmizela v autě. Tak ještě by scházelo, aby se nevěsta nedostavila a bylo by to. Ta však dojela včas a nebýt čekání na svědkův návrat s občankou bylo by se začalo přesně. Byl krásný obřad , nevěstě to mimořádně slušelo, všichni se usmívali. Den jako víno. Hosté se fotili , připíjeli si mezi sebou a vládla pohoda. Jenom do té chvíle než se objevil druhý ze svědků, bílý jako stěna. " Co se stalo?" "Nic, jenom jsem prošel sklem", řekl a omdlel. Chvíli jsme ho polévali a pleskali po tváři. Probral se, až ve chvíli, kdy mu majitel restaurace oznámil cenu skla. Počet politých kalhot, převržených káv, natrhnutých rukávů a bolavých hlav, jsem nezjišťovala. Stačila informace o jedné zlomené noze z řad příbuzenstva a nenastartovaném voze pro nevěstu. Prostě svatba jak má být.
Když přijel ženich, nastal ruch. Všichni se kolem něj shlukli, smáli se na něj, podávali si navzájem ruce, chválili si oblečení, zkrátka pohoda, a do toho všeho se ozval výkřik. "Krucinál, já nemám občanku" - to se zoufalý svěděk obrátil ke své manželce. Ta jenom zavrátila oči a zmizela v autě. Tak ještě by scházelo, aby se nevěsta nedostavila a bylo by to. Ta však dojela včas a nebýt čekání na svědkův návrat s občankou bylo by se začalo přesně. Byl krásný obřad , nevěstě to mimořádně slušelo, všichni se usmívali. Den jako víno. Hosté se fotili , připíjeli si mezi sebou a vládla pohoda. Jenom do té chvíle než se objevil druhý ze svědků, bílý jako stěna. " Co se stalo?" "Nic, jenom jsem prošel sklem", řekl a omdlel. Chvíli jsme ho polévali a pleskali po tváři. Probral se, až ve chvíli, kdy mu majitel restaurace oznámil cenu skla. Počet politých kalhot, převržených káv, natrhnutých rukávů a bolavých hlav, jsem nezjišťovala. Stačila informace o jedné zlomené noze z řad příbuzenstva a nenastartovaném voze pro nevěstu. Prostě svatba jak má být.