Kapky dopadají na okno a mě se ještě zdá sen. Sen o krásném výletě, nádherné procházce zámeckou zahradou v nepoznaném městě. Všude vůně, barvy a nádherná kašna, která stříká vodu do ohromné výšky. Kapičky se ve sluncem ozářeném dni třpytí a lesknou a zvolna dopadají na hladinu. Jsem mladá a prožívám nejkrásnější dovolenou po své svatbě. Spolu se svým novomanželem nahlížíme do obrovského bazénu, kam voda dopadá. Na jeho dně je vidět spousta drobných mincí , kamínků, několik plechovek od piva a tam, někde úplně dole se zvolna pohybuje několik rybek. Už vím, kde se sen odehrával. Byla to Budapešť a její Margaretin ostrov. Tam jsem viděla tu nejkrásnější podívanou, kdy sluníčko s vodními paprsky vytvářelo neuvěřitelně krásné obrazce. Seděli jsme ruku v ruce na lavičce a oba jsme snili. Snili o krásném společném životě, o tom co nás v životě čeká, o našich dosud nenarozených dětech. Je to už dávno, ale dnešní déšť a jeho klepání na sklo mi tento den úplně jasně připomenul. Od té doby jsem viděla spousty fontán a vodních hříček, ale tato fontána je pro mě stále tou nejkrásnější.
Miluju kapky deště na parapet okna. To se to krásně klimbá při takových synkopách.