Je něco po dvanácté a já se právě rozmýšlím, zda si jít něco vařit, nebo se odbýt jenom studenou stravou. Když je člověk doma sám, tak se mu pochopitelně vařit nechce. Já si ale našla pár receptíků, které se dají udělat rychle i pro jednoho. Je to například těstovinový salát, těstoviny se sýrovou omáčkou, kukuřice na slano politá máslem apod. Nakonec vyhrává chléb s rajskými jablíčky. Je taky dobrý. Ale po minulém týdnu se mi nynější obědy zdají velmi chudé. Tak například v řecké restauraci u Zorby jsem si dala zapečený lilek s mletým masem a sýrem, k tomu chléb pita a na konec jako chuťovku špenátové pesto. To vám byla taková pochoutka, že jsem pomalu začala pěstovat špenát za oknem. Jindy jsem ochutnala mexické tortilas, plněné mletou masovou směsí, to dělají velmi dobře spolu s indiánskou polévkou u Mc Donalda ve Vaňkovce. Nebo takové kalamáry, jako mají v Rybářské baště na přehradě, no jedna báseň. Pokaždé když jsem v Brně, snažím se ochutnat něco, co v běžném životě není k mání. Dělám to tak odedávna. Při mé první návštěvě Ruska, tehdy ještě SSSR, jsem neopomněla ochutnat kumys, bliny i uchu. Když jsem tam byla podruhé, byli jsme jenom v Petrohradě (dříve Leningradě). Ubytovali nás do moderního interhotelu, kde však byla nejen národní kuchyně, ale i báječná čajovna. Za několik málo rublíků, jsme tam dostali na stůl, nádherný samovar, plný báječného čaje. Ochutnali jsme jedinečné finské zákusky, které s ruským čajem tvořily báječnou tečku za celým dnem. V jídelně nás vítal Švédský stůl plný ruských originalit. Už si nepamatuji jejich jména, ale převládaly mořské plody, houby a zelenina. Tak jsem snědla chléb s rajčaty a při tom vzpomínání na dobroty mi vyhládlo. Musím jít ještě něco zbodnout! A to mám, prosím, na doktorovo doporučení hubnout! Ach, jo, mám já to život.


Hmm, zhubnout jo? Ja pribiram, jen co kouknu na ty fotky, tak mozna radej naserviruj celer a okurku. ;o)