25. září 2008 v 11:20 | ja
|
Je sychravo a na loužích se tvoří bubliny. Jak říkávala babička, to bude pršet dlouho. V pokoji je šero, Elinka podřimuje v pelíšku a já vzpomínám. Na naše dětské hry v takovou dobu. Ven se nesmělo, byli bychom brzo nemocní, tak jsme vyhledávali zábavu doma. Loutkové divadlo, které jsme měli, bylo bezpečně uschováno na hůře, jak se u nás říkalo, a tak jsme se rozhodli, že si vyrobíme divadýlko z papundeklu - kartonu na krabice. Vzali jsme vodové barvy, nůžky, špulku s nití a šlo se na věc. Nejdříve jsme si nakreslili postavy, které budeme potřebovat, pak jsme je vybarvili a dokreslili. Jehlou jsme jim přišili pohyblivé části, např. ruce, koni ocas, a do jeskyně hlavu draka, která se taháním vykláněla ven. Zahráli jsme jednu nebo dvě hry a přestalo nás to bavit. Všechno se uklidilo do lepenkové krabice. Po chvilce přemýšlení jsme vzali pytlík s kuličkami a hráli v kuchyni na linoleu čáru. Mamince jsme se sice pletli pod nohy, ale ona jako správná kvočna měla nejraději svá kuřata doma u sebe. Ale ani kuličky nás dlouho nebavily. Karel si vzal knihu a šel si číst. No a já klekla na židli u okna a koukala se ven, jak tam prší. V duchu stejně jako dneska jsem snila své sny. Oblohou občas prolétl blesk, udeřil hrom a zhasla elektřina. Kája nemohl číst, přišel proto za námi do kuchyně a začal mi vyprávět své fantastické vize, jakže bude vypadat svět v roce 2000. Letěli jsme na křídlech jeho fantazie do vesmíru, procházeli se těmi nejmodernějšími městy, povídali si a povídali ..... a než jsme se nadáli, byla bouřka tatam a světlo svítilo. Ještě dlouho po večeři jsme s imaginárními postavičkami Jardajsem a Pavlajsem stavěli svůj budoucí svět. Vzpomínám si, že v našem společném domě jezdil rychlovýtah, na chodbách i ve městech byly jezdící chodníky. Dům byl řízen z centrální místnosti, všude byly obrazovky a na nich šlo sledovat pohyb všech členů rodiny, mohli jsme si objednat letenku přímo z domu, na jehož střeše byl heliport. Pro mě to byly věci nepředstavitelné, ale bráška, který v té době hltal veškerou scifi literaturu, která byla u nás k dispozici, viděl budoucnost jinak. Mnoho věcí se splnilo, ale jeho velký sen o letu na Mars ještě čeká na splnění. Možná, že se ho ještě za našeho života dočkáme.
Možná se dočkáme, možná to bude jako v té jedné z reklam, kterýma nás zahrnují:a sice..." Až to maminko budeme natírat na modro, Vy už tady \\\\\\\\. (:-((
---(:-§o))) ,.DL.