Už je to 40 let.
19. srpna 2008 v 8:00 | ja | Něco z historieKomentáře
kritik: Lepší nejdřív něco stvořit sám :), rád bych se pokochal nějakým tvým dílem. Ty seš na tom druhém stupni pečenej vařenej že o tom tolik víš? Na blozích je podstatná hlavně obsahová stránka, odhadl bych tě na učitele??
Já bych kritika na učitele nehádala,je to jeden z mnoha malých zapšklých človíčků, kteří sami nic nedokázali,ale jedovatou slinou nešetří. Jsou k politování. Milá Hadimrško,nenech se otrávit,máš spoustu lidiček, kteří k tobě rádi zavítají.
Ne, kritik nebude učitelem, to bude někdo, kdo sem zavítal třeba i náhodou, nudí se a i kdyby tady byl článek jiný, napsal by to stejně. Třeba ani zapšklý v tom pravém slova smyslu nebude, chce jen otrávit druhého (navíc dospělého), to mu dělá radost, tím se baví. Já ty články čtu ráda.
Kritik samozřejmě žádnou nemá, jak už to u takových lidí bývá.
Já jsem jeste ani nebyla v puberte, bylo mi 7 let. Bydleli jsme v Praze na Vinohradské tríde a tanky projízdely pod nasimi okny. Z rádia bylo slyset volání o pomoc a oknem jsem videla nasí vlajku, namocenou v krvi padlého cloveka.
Mozná proto jsem se bála zbraní az do dospelého veku, mozná proto jsem se stala radikální pacifistkou. A docela urcite na ten srpen, kdy se muj svet sesypal na hromádku, nezapomenu dokud budu dýchat.
Preji krásný konec tohoto srpna.
A z rodinného výletu do Prahy už nebylo nic... Od té doby ruské "malčiky" a vše co je odtamtud nemám rád a nikdy jim neodpustím...
Přes dvacet let sídlili tři kilometry od našeho domu.Přes dvacet let jsme tu s nimi žili.Když přišli byly mi tři roky a když jsem je začala vnímat brala jsem to tak,že sem prostě patří.Až v dospělosti jsem pochopila jak to vlastně bylo.Z dětství si pamatuju hlavně nekonečné kolony vojenských aut,které projížděly naší vesnicí,hlavně v noci.Asi v rámci cvičení.Potom jejich bratrské návštěvy ve škole a asistenci při branných cvičeních.
nemůžu si pomoc, ale lepší sloh má i dítě na druhém stupni základní školy....