close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Scházíš mi!

25. srpna 2008 v 8:59 | ja |  Moje psaní
Čím jsem starší, tím více mi schází! Usměvavá tvář, veselé oči, její smích! Vždycky jsem si přála mít alespoň jednu dceru. Malinkaté děvčátko s blonďatými vlásky, které by běhalo po domě. Dvakrát jsem tajně doufala, že to bude ona, ale nebylo mi přáno. Mám dva syny, nyní již chlapy, ale to děvče mi schází stále víc. Jak by se mi krásně usínalo s její malou ručkou ve své, ráno bychom vyčesali culíky, nandali berušky a v sukýnce vyrazily do ulic. Hopsala by kolem a stále by se smála. Večer bychom si povídaly pohádku a společně šly spát. Až by vyrostla, chodily bychom spolu na nákupy hadříků, povídaly si o tom, jaký je který kluk, bavila by nás stejná móda, měly bychom stejné zájmy. Možná! A možná, by to také bylo jinak, děvčátko by se víc podobalo chlapcům i v jejich zájmech. Lozilo by po stromech, hrálo fotbal, zajímalo by se o auta a motocykly. Kdopak ví, zda bych nakonec nebyla víc sama než teď. To jenom s přibývajícími lety mi schází dušička, která by si občas vyposlechla mé bolístky a stesky. Mám dva krásné syny, ale to děvčátko mi schází.
 


Komentáře

1 Veronica | E-mail | Web | 25. srpna 2008 v 11:14 | Reagovat

Jak vís tak já mám 3 dcery a 2 syny. 2 uz jsou dospelé a zijí daleko ode me, na severu Svédska. Jedna má synka, autistického Filípka, a moc toho od ní neslysím. Druhá má dcerku Matildu a ted ocekává druhé miminko. Tak doma uz mi zbývá jen Francesca, ctrnáctiletá pubertou polodivá, ale to casem prejde. Stejný vkus nemáme ale nakupovat hadríky chodíme spolu. A o klucích ona toho moc nenamluví, spís o koních a o králících :)Ale más v jednom pravdu, mít syny a mít dcery jsou dve úplne ruzné veci. Preji ti abys nasla nekoho s kým se delit o radosti a starosti i kdyz ti zivot nedoprál dcerku. V kazdém prípade jsem tu já a já ráda vyslechnu vse o co se s námi chces podelit.

Preji krásný týden.

Veronica

2 Mirka | Web | 25. srpna 2008 v 18:15 | Reagovat

...já mám dcerku i syna, takže asi to, co chce každý..moje tchýňka má dva syny, dceru nemá a našly jsme k sobě cestu, hodně věcí jí říkám, mám u ní zastání..tak si myslím, že snad jsem ji tu dceru trochu vynahradila..i Tobě přeji,abys takovou dušičku našla..třeba vnučku:)

3 Kuklja | E-mail | Web | 25. srpna 2008 v 23:09 | Reagovat

Ahojky, nechci hanět, má mamina si také přála dceru, dostala ji.

Těšila se, jak budou spolu nakupovat apod.

Co z toho bylo? Dcera je spíše něco jako kluk - nakupování jí moc neříká, vlasy sepne jen sponkou, raději běhá po bitvách a poprvé s mámou šla nakupovat skoro ve 32 letech a moc se jí to nelíbilo, protože to dlouho trvalo, moc se utratilo apod. Matka jí tam rozhodně nevadila, prostě nerada nakupuje a rozhodně ráda neprochází obchody.

S klukama se vždy prala, snažila se je přetrumfnout snad už jako batole.

Takže nevěš hlavu, co kdyby se ti nepovedla jako já našim?

:-)

4 hadimrcha | Web | 26. srpna 2008 v 10:11 | Reagovat

Díky za vaše poznatky, to všechno vím, ale přece jenom holka je holka.

5 Míla | E-mail | 28. srpna 2008 v 17:54 | Reagovat

Vážená paní,vím o čem píšete.Já sama jsem to klučičí přelidnění kolem sebe těžko nesla už jako malá holka.Vyrůstala jsem se dvěma o šest let staršími bratry.Ani si nedovedete představit po jakých spadech mně s sebou tahali.Když mně bylo sedm let, mamka čekala další děťátko.Nic kolem toho jak k tomu došlo jsem nevěděla a ani mě to nezajímalo,ale moje strašná touha po sestře mě všude provázela.Živě si na to pamatuji, i když to bylo v roce68.Jenomže má mamka tvrdila, že to bude chlapec.Strašně mě to užíralo, když jsem viděla jak si chystá výbavičku a všechno je na chlapce.Vidím ty modré soupravičky, které si pletla.Ale já doufala, že budu mít sestřičku.Přepočítala jsem se,V březnu 69 se narodil kluk.Tak pokračovalo moje dospívání mezi klukama.Byla jsem jak hromosvod.Když jsem to neschytala za ty starší, tak za toho mrňavýho určitě.Nikdy jsme k sobě nijak vroucně nepřilnuli.Život šel dál a já se vdala.Manžel pocházel z rodiny kde převládalo po dlouhá pokolení téměř stoprocentně mužské pokolení.Bylo jich pět kluků a nejmladší byla holka.Dovedete si představit co mě čekalo.Vůbec nepřipustili, že by se mně mohla narodit holka.Jak mě štvalo,když o mém prvním dítěti mluvili jako -o něm,chlapci,a ještě si ho i pojmenovali, samozřejmě po tatínkovi.Nejenom manželovi rodiče,ale i moji tomu neřekli jinak než Jiříček.Ještě že se mamžel nejmenoval třeba Alfréd.Já jsem si v duchu říkala,-počkejte já vám ukážu až se narodí holčička, to budete koukat.Bohužel jsem koukala já byl to kluk.Panebože, ten byl umňančený,ve dne v noci.Po třech letech jsem čekala další mimčo a opět tajně snila po malé holčičce,bohužel marně.Byl to zase kluk.Tím ale nechci nějak poukazovat na to, že to na mně nechalo nějaké následky v tom, že bych byla krkavčí matka.Mě to mrzelo jen nějakou chvilku.Naopak druhý chlapec byl tak hodné dítě,pěkně jedl,neustále se usmíval, prostě opak toho staršího a já dokonce měla výčitky z toho že jsem si tak strašně přála děvčátko.Říkala jsem si, že on tím že je tak bezproblémový mně to přání kompenzuje.Děti rostly, další jsme neplánovali,nastoupila jsem do práce 1.4.a co čert nechtěl, v létě jsem otěhotněla.Kdyby se dalo věřit v nadpřirozeno, tak já jsem tomu příkladem.Dělala jsem všechno možný a doufala jsem že o dítě přijdu, protože předešlá těhotenství byla ohrožena.Druhé doslova celé vypěstované, jako v líhni.Ale žádnými prostředky jsem neexperimentovala.Jenom jsem se ničemu nevyhýbala a nikomu jsem to neříkala a problémy jsem přezírala.Bohužel, nebo bohudík mrně drželo.Byla jsem smířena že prostě budeme mít třetího chlapce.Stal se asi zázrak, jinak to snad ani nejde vysvětlit ale 1.4., přesně rok po nástupu od dětí do práce se mi narodila holka.Nedovedete si představit jakou jsem měla radost.Dneska holce říkám, že to byla první a poslední radost kterou mně udělala.Víte, měla rúzné zdravotní problémy a dlouho jsme neznali jinou cestu jak mezi doktorkou a nemocnicí.Když jí byl rok tak se mně sousedka chtěla pochlubit svojí čerstvě narozenou  dcerkou a mně se udělalo při pohledu na tu malou tak strašně špatně,protože se mně vybavily ty problémy které dcera měla hned tak maličká jako to sousedčino mimčo.Bylo to ještě moc živé.Ještě několik let jsem se nedovedla podívat do cizích kočárků,aniž by se mně to nevracelo.Dcera měla,i když už mírnější, ale problémy přes tři roky.Pak se přidávalo kde co, znáte to když jsou děti, pořád je něco.Já jsem v té době byla úplně na nervy a dělala jsem si výčitky, že to mám za to, že jsem třetí dítě nechtěla a také proto, že jsem si tak přála od dětství děvčátko.I dneska si dávám spoustu výčitek když se něco přihodí, že to je snad nějaký trest.Začala jsem být nějak sentimentální....Holce bylo letos 21 let, říkám jí,že je větší bordelářka než neši kluci- a to je.Všechny děti,už poněkud odrostlé, máme ještě doma a do vstahů se nijak nehrnou,a já nyní nakukuji opět s láskou do cizích kočárků a sním alespoň o jedné vnučce.....   Ale nějaké ty holčičí radosti,panenky,sukýnky,kanýrky,nakupování jsem si neužila.Byla asi ovlivněna svými bratry.Když jí byly dva roky tak chtěla mermomocí čůrat ve stoje sa vůbec nechápala proč jí to nejde.Bylo to něco podobného jako když její tehdy tříletý bratr  při prvním koupání nahatého miminka šeptal do ucha tatínkovi,kde to miminko má šulínka.No byly to tehdy problémy a starosti, kde jim je konec.Kéž by se ten čas dal vrátit zpět.I když to nebylo růžové,bylo to lepší.....Moc zdravím   Míla

6 Motýl | 30. srpna 2008 v 22:19 | Reagovat

hadimrcho milá, dobře se to píše všem, ale skutečnost je jiná. Pocházím z osmi sourozenců. První byla holka, další kluci. Až já jsem přišla na svět, jako vytoužená holka.Tatínkovo mazel a prošlo mi tolikrát,za co jiný sourozenec by byl pokárán. Ale jako dítě jsem byla k sourozencům hodná. Blonďaté vlasy, usměvavá, drobňoučká a jeden čas drbna vesnická. Nic mi neuteklo. Mám syna a dceru.Blonďatí byli oba. Holka drobňoučká, modré oči, dneska  dospělá dáma. A její holčička? To samé, co její maminka a měly jsme ji tady zrovna 14 dní a ráda jsem jí česala její krásné dlouhé blonďaté vlásky. Ale zajímavé je, že chceme zrovna to, co nám nebylo práno, nebo dáno. Ale zase prý to druhé děťátko, nebo-li dítě, vynahradí to, po čem toužíme. A myslím, že to tak je. Tak buď spokojená s tím co máš a přej si jen hodně zdravíčka.Zdravím Tě...Motýl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama