Vídávám ho velmi často. Vysoký, urostlý, člověk by řekl krasavec. Byl by, kdyby nebyl zarostlý, špinavý a páchnoucí. Bezdomovec, jakých jsou naše města plná. Brzy ráno se pomalu šourá kolem nádražní budovy, spací deku, zavázanou do roličky přehozenou přes záda. Je vyspaný a jde se na nádraží nasnídat. V igelitce má pět láhví od piva a za ně si jde koupit jedno celé. Posnídá a při tom neustále něco mrmlá. Je ho slyšet po celém nástupišti, kde na něj lidé hledí s despektem a štítívě jej obcházejí. Ptám se sama sebe, proč? Snad, že nám nelibě voní a je nečesaný? Každý, kdo tohoto fešáka zná, vám řekne, že je to zvláštní bezdomovec. On dokonce pracuje. Chodí uklízet do bufetu WC, paní bufetářce vynese koš a uklidí odpadky ze stolů. Dostane pár drobných a jde pracovat dál, projde několik ulic a tam u stánku se zeleninou, je jeho další pracoviště. Nikdy jsem ho neviděla žebrat, to spíš prolézá keře a nahlíží do odpadkových košů, aby měl láhve na výměnu za pivo. Celý den je někde v ulicích města a vydělává si. Kolik asi , nevím? Vím, ale, že je jeden z mála, nebo možná jediný z nádražních bezdomovců, který si vydělává na" živobytí". Je na tom proti ostatním celkem dobře. Občas má nové boty, v zimě si "pořídil" teplou bundu, prý za dvacku v sekáči. Prohodím s ním občas pár slov, protože už jsem měla tu čest, ošetřovat jej u nás na oddělení. Proto se ke mě vždycky hlásí. Nechci popisovat ani hodnotit jeho dosavadní život, ale určitě se jako jeden z mála snaží si trochu pomoci.
Zvláštní, kdo ví, jak se stalo, že přišel o střechu nad hlavou..
Dnešní doba je taková, že se na ulici může octnout každý z nás.