close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Autobus plný emocí.

12. srpna 2008 v 11:14 | ja |  Moje psaní
Dneska po ránu mě něco šimralo za levým uchem. Aha, pomyslela jsem si už je tady - múza. Konečně budu mít článeček jedna báseň. Ale realita je jiná. Dnešní zápis bude asi o ničem. Včerejší služba proběhla dobře, v autobuse cestou nazpět sedělo jenom několik lidiček vracejících se odněkud z dálky. Měli obrovské bágly, tváře jim hořely nadšením a byl jich najednou plný autobus. Všichni jsme poslouchali jejich zážitky, co kde viděli, prolezli a snědli. Byli s nimi i dvě krásné děti, asi 4 letá holčička a 7 letý klučík. Brebentili o sto šest. Najednou se mi zdálo, že jim skoro nic nerozumím. Ať jsem napínala uši jako slon, nic! To bylo podivné. Pak na ně promluvila maminka a také tou podivnou změtí slov. Po chvíli jsem pochopila, byli to cizinci a mezi sebou se bavili svou mateřštinou. Obě děti byly roztomilé a nikomu nevadilo jejich pošťuchování. Smály se, dělaly na sebe různé pošklebky a mě se najednou vybavila jiná sourozenecká dvojice. Já a můj strarší bráška. Úplně jsem se dokázala vžít do jejich hry a najednou se mi zdálo, že jim docela rozumím. Chlapeček se jí posmíval, že má na culíčku jenom jednu mašličku, druhou asi někde zapoměla. Bylo jí to líto a tak pořád natahovala ruku a žadonila po mamince, aby jí sundala i tu druhou. Nakonec udělala sama rázný krok, mašličku strčila do kapsy, a na brášku (který se jmenoval Manuel) vyplázla jazyk. To mě docela rozesmálo a děti vidouce, že je někdo pozoruje, se začaly škorpit a smát. Cesta rychle utekla a oni vysedali. Ještě z venku na mě udělali oba pobavený obličej, já jim zamávala a už jsme byli pryč. Nevěřili by jste, jakou energii do mě ty dvě nádherné děti vlily, hned se mi lépe šlapalo domů.
 


Komentáře

1 Veronica | E-mail | Web | 12. srpna 2008 v 19:35 | Reagovat

Nádherný clánek, mela byste se stát spisovatelkou :)

2 Jitka | Web | 13. srpna 2008 v 9:21 | Reagovat

Hezky se to čte. V dětech je energie na rozdávání. Jen ji musíme umět zachytit a tobě se to povedlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama