close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Pozor, vosy útočí!

22. července 2008 v 9:27 | ja |  Něco z rodinné kroniky
Au! Už zase saje a při tom vpouští svůj krev rozpouštějící roztok do rány. Komár! Potvůrka jedna, kde se vzal v ložnici, kde je v zásuvce Raid? Ale já na tebe vyzraju. Opatrně se soukám z pod peřiny a ostřížím zrakem obhlížím stěny, obrázky na zdi, záclony a pod. Nic, je pryč to je strašný. Jedna malá mrška a dokáže člověku znepříjemnit celou noc. Vstávám a hledím do zrcadla. No, ty vypadáš, jako by jsi měla neštovice! Směju se sama sobě a na mysl mi přišla jedna dávno zapomenutá příhoda. Je to už hodně dávno a některé věci si vybavuji špatně. Podstata ale je stejná. Šli jsme na houby. Skoro celá naše rodinka a dokonce s námi byla i velká babička (tatínkova maminka). Šlapalo se dobře, bylo příjemně, občas nějaký ten šprým na adresu nás, co jsme zůstávali pozadu. Košíček se zvolna plnil suchohřiby, které jako jediné jsem v jehličnatém lese nacházela bez potíží. Chtělo se mi na stranu a tak mě babička zavedla stranou cesty a poodešla dál. Čapěla jsem mezi jehličím a pozorovala hemžení mravenců. Lozili mi po páskových střevíčkách a občas se některý pokusil do bot kousnout. Najednou se lesem rozlehlo hlasité volání - Pozor, vosy! Vystrčila jsem hlavu a viděla pohromu. Celá rodinka se rozprchla po lese a velká babička, jak nemohla chodit, běžela a občas si poskočila. Nad hlavou mávala svou hůlkou a odháněla dotírající hmyz. Přišlo mi to k smíchu, když jsem se soukala do kalhot. Najednou mi něco zabzučelo u ucha a já vzala nohy na ramena. Jaké bylo skóre vosího útoku nevím, ale když jsme se po chvíli všichni sešli v dostatečné vzdálenosti od vosích žihadel, zjišťovali jsme svůj stav. Mě se naštěstí nic nestalo, nejhůř dopadla babička, která to všechno způsobila. Vlastně její hůlka s kovovou špicí, která se probořila do vosího domova. Vosy byly náhlým vpádem vetřelce vyrušeny a proto nás pěkně prohnaly. Naštěstí to byly jen nějaké lesní vosičky, které nejsou tak agresivní. Ale stejně jsme se hodnou část cesty ohlíželi, zda nás nepronásledují.
,
 


Komentáře

1 kopinek | Web | 24. července 2008 v 19:53 | Reagovat

Zajímavá příhoda, na tenhle druh hmyzu jsem vysazená. Jednou o prázdninách jsem byla u babičky na zahradě a chtěla jsem si vyfotit čmeláka. Byla tam semnou i babiččina yorga a to bylo špatně. Když jsem foťákem zaměřila čmeláka pomalu se rozpohyboval směrem ke mě. Pořád jsem se mu snažila uhnout a nakonec mi skončil přikousnutý na achilovce a držel se tam. Hnedka mi to napuchlo a zmodralo jako velká borůvka. Od té doby se čmeláků hrozně bojim jenom nějakého spatřím, nenápadně změním směr a mizím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama