close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Moje poprve - V.

11. července 2008 v 17:11 | ja |  Moje psaní
Jak jsem tak dneska bloumala v noci oddělením, kde vládlo naprosté ticho a jen tu a tam se ozvalo hlasitější vzdechnutí, uvědomila jsem si, že je to už hrozně dávno, kdy jsem sloužila svou první noční službu. Sama, docela sama. Bylo to na mém prvním pracovišti, kde bylo i pooperační oddělení. Několik lůžek připravených pro akutní případy a úrazy, pár lůžek pro děti a dva pokoje pro chronické onemocnění. Zapoměla jsem uvést, že oddělení bylo oční. Po klasickém předání služby jsem na oddělení osaměla. Připadala jsem si strašně důležitě a podle toho jsem se i chovala. Pustila jsem se do práce, opisování dekursů, přípravy léků a injekcí na desátou a půlnoc. Kontrola lékárny, prohlídka pokojů a uložení nemocných na spaní. Všechno šlo podle plánu. Naše oddělení bylo v přízemí hlavní budovy a její nouzové schodiště vedlo přímo do polí. Nikde žádný plot, ani ochranka ani další lidi. Prostě byla jsem sama s nemocnými. Od děvčat jsem dostala přikázáno, abych si schodiště brzy zavřela, bály se. Já, odvážná mladá holka, jsem na dobře míněnou radu nedala a na schodiště úplně zapoměla. Navíc jsem v té době prožívala velkou lásku, byla jsem kuřák a hloupá. Práce mi šla od ruky, pokoje se pozvolna uklidňovaly a na chodbách jsem (bylo to v červenci) pomalu zapínala noční osvětlení. Chlapi se vraceli zadním vchodem po vykouření -"zakázaných cigaret, ale sestřička byla tak hodná, že dovolila ", kolem se rozprostíralo ticho. Procházela jsem zrovna chodbou, když jsem to zahlédla. Byl to jenom stín? Nebo se mi to snad zdálo? Něco se mihlo kolem zdi a zmizelo v jídelně. Opatrně jsem se přibližovala a dívala se kolem sebe. Přišla jsem do jídelny, byla prázdná, nahlédla jsem do koupelny, pomalu odhrnula závěs, kde nic tu nic. Asi se mi to jenom zdálo, řekla jsem si a pokračovala v práci. Cap, cap, cap, zaznělo , teď už zcela zřetelně jsem slyšela z tmavého kouta chodby. Rozsvítila jsem a ... nic, prázdno! Už asi blbnu, půjdu si zapálit. Vzala jsem si Cleyku a vyšla na schodiště, z venku mě ovál chladný vzduch a já se zamyslela. Byla jsem zamilovaná a tak má mysl bloudila jinde. Vykouření jedné cigaretky mi trvalo asi 10 minut. Už jsem sahala na kliku a hledala v kapse klíč, když jsem ho zahlédla! V koutku, kam nedosahovalo osvětlení, seděl...... zajíc! To on, se zadním vchodem vloudil do chodby, to on, proběhl do jídelny a byl to on, čí ťapky jsem ve ztichlé chodbě zaslechla! Teď tady seděl a strachy se třásl, nechala jsem chvíli otevřené dveře a kousek odešla. Když zjistil, že cesta je volná , vzal nohy na ramena a zmizel v poli. Od té doby jsem ho vyhlížela na každé noční, ale už se nikdy neukázal.
 


Komentáře

1 Felixa | E-mail | Web | 11. července 2008 v 23:37 | Reagovat

Hadi, to bylo krásně napínavé! Moc se mi ten příběh líbil. Krásný příběh a šťastný konec, tak by to mělo být vždycky :o))

2 Obycejna zenska | Web | 12. července 2008 v 5:42 | Reagovat

Hezky, Hadimrsko. Taky jsem se klepala, co se to k vam vloudilo za perverta, a on zatim zajda se prisel podivat, zda pro nej nezbylo od vecere kousek mrkve... ;o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama