Ty zážitky ze včerejška ve mě doznívají ještě dneska. Bylo to tam moc príma. Důležité bylo, že všichni odstříleli v pohodě, mladší i starší. Moji známí mě nabízeli abych si také vystřelila, ale nevím jak bych dopadla. Ony ty staré palné zbraně byly opravdu hodně těžké, navíc dlouhá hlaveň s člověkem při výstřelu pořádně zacloumá. Oba krásné terče skončily s velkými děrami. Největší zájem byl pochopitelně o krásné vojenské uniformy, oblečení markytánek a vybavení stanů, v nichž vojáci dva dny nocovali. V koutě louky se od rána vařil guláš ve velikánském kotli. Vonělo to daleko a všem se sbíhaly sliny. Oběd se podával v dřevěných miskách a jedl se dřevěnými lžícemi. To bylo něco pro děti. Skoro jsem jim záviděla, že mohou tak svobodně pobíhat a hrát si. Odcházela jsem pozdě odpoledne, plná dojmů a spokojená. A věřili by jste, že mě ani nožky moc nebolely? Asi proto, že jsem neměla čas na ně myslet.
Ahoj. To muselo být opravdu zajímavé a kouzelné. Miluji tématické setkání atd. Líbí se mi i uniformy a vůbec věci z dřívějška. Strašně se mi líbilo v nej staročeské hospodě v Dětěnicích, také se jídlo podáva jak v minulosti, celá hospoda je tak vybavená i na záchodech, byli tam představení kejklířů a obsluha též mluvila tak nějak staročeštinou, byla to fakt sranda i podívání až jsem obdivovala herecký um najatých kejklířů a tanečnic. Tak spoustu hezkých zážitků i do budoucna.