Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Bosé cupitání

17. července 2008 v 12:02 | ja |  Moje psaní
Vrrrr, hrrrr, chrrr - takové zvuky mě probudily dneska ráno, zrovna, když jsem si slibovala, že budu dlouho spát. Otevřela jsem jedno oko na zkoušku, pak druhé a nadzvedla se na posteli. Proboha, kdo zase cosi dělá po ránu? Nasála jsem čerstvý vzduch a panečku už jsem to cítila. Venku v noci popršelo a pracovník technických služeb města kosí trávník. Tak to je ta náramná vůně, která uklidnila i mou probuzenou dušičku. Krásná vůně posečené trávy, prosycená ranním deštěm, mi nedovolila, abych se znovu zabořila do peřin. Rychle jsem se nasoukala do domácích hadříků a šla jsem si udělat snídani. Když pán zmizel, nedalo mi to a spolu s Eliškou jsme vyšly na zahradu a před dům. Lákavá vůně a nádherná zelená barva pokosené trávy na mě volala, ba přímo řvala, abych zula boty a po jejím chladivém polštáři se přešla. Nádhera, pocit k nezaplacení. Okoldoucí lidé si asi ťukali na čelo, když viděli mé bose cupitání po čerstvě posečené trávě, no, ale mě to vůbec nevadilo. Připadala jsem si jako malé děvče, běhající v létě bosé.
 


Komentáře

1 Jitka | Web | 17. července 2008 v 20:29 | Reagovat

To miluju vůni posečené trávy.

2 Felixa | E-mail | Web | 17. července 2008 v 22:10 | Reagovat

Hmmm, to bylo krásné probuzení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama