close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Červenec 2008

Když běží televize celý den

23. července 2008 v 9:46 | ja |  Moje psaní
Běží a běží. U nás tedy rozhodně od rána. Moje drahá polovička ji zapíná v okamžiku svého probuzení. Ještě snad ani nevnímá nic kolem sebe, ale telka už hraje. Ó, jak se mi v tu dobu dobře spí, osamocena v ložnici. Snídáme televize vysílá zprávy , které jsou pro mě zajímavé. Škoda jenom, že je za dnešní den uslyším alespoň 25x. Polovička k nim nezapomene přidat svůj komentář, ví jak mě to dokáže vytočit, přesto si to skoro nikdy neodpustí. Vaříme oběd a ona chuděrka stále běží. Běží i při odpolední siestě, běží vpodvečer, kdy se venku začíná smrákat. Hlavní večerní pořad skoro nevidím, neboť mezi polovičkovy záliby patří hledání "něčeho" na satelitech. Než objede těch několik desítek oblíbených stránek, je pořad, který mě zajímal dávno pryč. A tak vím jenom, že Dr. Hause se rozčiloval na chodbě nemocnice - když v potoce našli mrtvolu mladého hráče - a vesmírný koráb dorazil na neznámou planetu - právě v okamžiku, kdy v jedné anglické autodílně opravovali starý jaguár - a děvčata na milionářově jachtě popíjela sekt. K tomu se občas ozve pokřik z fotbalového hříště a šílený rachot závodních multikár, do toho něco vypráví forensní kriminalista, jak se snažil objasnit vraždu starou 20 let. Končí večer a já mám v hlavě šílený zmatek, viděla jsem asi 10 celovečerních filmů, několik zdařilých dokumentů a pět fotbalových utkání. Dopadá to tak, že se zvedám a jdu do ložnice raději číst. A chuděrka běží a běží, sotva dech popadaje a polovička , u ní jako obvykle sladce spí. Ještě, že v dovolenou neprší neustále, občas vysvitne i sluníčko a to pak na Tv není moc dobře přes den vidět. Pak nastupuje scénář č. 2. rozhlasový přijímač. Ale ten už skoro nevnímám, tak ať si běží. A co u vás? Jak trávíte propršenou dovolenou?

Diplom od Jitky

22. července 2008 v 11:14 Diplomy

Děkuji za vaše hlasy, které jste mi zaslali v červencové soutěži.


Pozor, vosy útočí!

22. července 2008 v 9:27 | ja |  Něco z rodinné kroniky
Au! Už zase saje a při tom vpouští svůj krev rozpouštějící roztok do rány. Komár! Potvůrka jedna, kde se vzal v ložnici, kde je v zásuvce Raid? Ale já na tebe vyzraju. Opatrně se soukám z pod peřiny a ostřížím zrakem obhlížím stěny, obrázky na zdi, záclony a pod. Nic, je pryč to je strašný. Jedna malá mrška a dokáže člověku znepříjemnit celou noc. Vstávám a hledím do zrcadla. No, ty vypadáš, jako by jsi měla neštovice! Směju se sama sobě a na mysl mi přišla jedna dávno zapomenutá příhoda. Je to už hodně dávno a některé věci si vybavuji špatně. Podstata ale je stejná. Šli jsme na houby. Skoro celá naše rodinka a dokonce s námi byla i velká babička (tatínkova maminka). Šlapalo se dobře, bylo příjemně, občas nějaký ten šprým na adresu nás, co jsme zůstávali pozadu. Košíček se zvolna plnil suchohřiby, které jako jediné jsem v jehličnatém lese nacházela bez potíží. Chtělo se mi na stranu a tak mě babička zavedla stranou cesty a poodešla dál. Čapěla jsem mezi jehličím a pozorovala hemžení mravenců. Lozili mi po páskových střevíčkách a občas se některý pokusil do bot kousnout. Najednou se lesem rozlehlo hlasité volání - Pozor, vosy! Vystrčila jsem hlavu a viděla pohromu. Celá rodinka se rozprchla po lese a velká babička, jak nemohla chodit, běžela a občas si poskočila. Nad hlavou mávala svou hůlkou a odháněla dotírající hmyz. Přišlo mi to k smíchu, když jsem se soukala do kalhot. Najednou mi něco zabzučelo u ucha a já vzala nohy na ramena. Jaké bylo skóre vosího útoku nevím, ale když jsme se po chvíli všichni sešli v dostatečné vzdálenosti od vosích žihadel, zjišťovali jsme svůj stav. Mě se naštěstí nic nestalo, nejhůř dopadla babička, která to všechno způsobila. Vlastně její hůlka s kovovou špicí, která se probořila do vosího domova. Vosy byly náhlým vpádem vetřelce vyrušeny a proto nás pěkně prohnaly. Naštěstí to byly jen nějaké lesní vosičky, které nejsou tak agresivní. Ale stejně jsme se hodnou část cesty ohlíželi, zda nás nepronásledují.
,

I to se sbírá.

21. července 2008 v 9:53 | ja |  Co se mi líbí
Jako sběratelka pohlednic vím, že lidé sbírají snad úplně všechno. Několikrát jsem byla na sběratelské burse a tam jsem se nestačila divit. Opravdu, lidé sbírají kde,co. Známkami počínaje, přes minerály, podpisy známých osobností, odznaky, pohlednice, minilahvičky, modely autíček, drobnosti z Kinder vajec, militaria, nálepky od sýrů, zápalek, sáčky čajů, reklamní tužky, hrníčky a já nevím, co ještě. Naposledy jsem byla překvapena sběrateli žárovek, knoflíků, rozhlasových přijímačů a elektronek. Vím, že se sbírají stará auta, někdo sbírá lampy, mlýnky na kávu a jiné věci. O tom, že někdo jezdí po světě a do své sbírky fotografuje pánské pisoáry a WC, tak to jsem dlouho nevěděla. Tento človíček má i své stránky. Máte-li zájem na ně nahlédnout, přidávám zde i jeho adresu.
http://www.urinal.net/
Pro někoho to možná bude trošku bizardní, ale - proti gustu, žádný dušputát - jak říkávala moje babička.

Na začátek týdne

20. července 2008 v 20:21 | ja |  Moje psaní

Udat, či neudat?

20. července 2008 v 11:28 | ja |  Moje psaní
Sedli by jste si do taxiku, jehož řidiče jste viděli v restauraci popíjet alkohol? A co když zjistíte, že váš autobus řídí podezřele mluvný řidič? A v nemocnici při ošetření se vám zdá, že lékařka je velmi veselá, svěříte se do její péče? Jistě ne! Budete váhat sednout do auta kamarádky o níž víte, že požila? Oznámíte ji, že raději půjdete pěšky a všem o tom řeknete, aby si na ni dali pozor? Tak to jistě ne! U kamarádky jistě budete váhat, bude vám žinantní ji oznámit, že s ní nepojedete! Ale děláte dobře? Podobné je to i u rodinného příslušníka. Dneska v noci přijel na pohotovost, otec se svým synem, oba byli notně opilí a přesto si do auta sedla i jejich matka, (manželka), bylo mi jí líto, dokud nepromluvila. Alkohol jsem cítila i u ní. Úplně jsem se zachvěla strachy. Sobota večer, všude plno lidí, mládeže a dětí. Nechci domyslet, co by se stalo kdyby! Agresivita obou rodičů i syna byla příišná, napadali sestru, neustále měli nějaké připomínky a jejich výrazy byly nechutné. Lékaři nezbylo než zavolat policii. Syna jsme ošetřili a pak si celou povedenou rodinku odvezli. Co na to říci? Asi nic.

Co nám zanechali naší předci - II.

19. července 2008 v 10:14 Fotografie
Tak přidávám ještě několik zajímavých pohledů na střechy a štíty kroměřížských vilek.

Bosé cupitání

17. července 2008 v 12:02 | ja |  Moje psaní
Vrrrr, hrrrr, chrrr - takové zvuky mě probudily dneska ráno, zrovna, když jsem si slibovala, že budu dlouho spát. Otevřela jsem jedno oko na zkoušku, pak druhé a nadzvedla se na posteli. Proboha, kdo zase cosi dělá po ránu? Nasála jsem čerstvý vzduch a panečku už jsem to cítila. Venku v noci popršelo a pracovník technických služeb města kosí trávník. Tak to je ta náramná vůně, která uklidnila i mou probuzenou dušičku. Krásná vůně posečené trávy, prosycená ranním deštěm, mi nedovolila, abych se znovu zabořila do peřin. Rychle jsem se nasoukala do domácích hadříků a šla jsem si udělat snídani. Když pán zmizel, nedalo mi to a spolu s Eliškou jsme vyšly na zahradu a před dům. Lákavá vůně a nádherná zelená barva pokosené trávy na mě volala, ba přímo řvala, abych zula boty a po jejím chladivém polštáři se přešla. Nádhera, pocit k nezaplacení. Okoldoucí lidé si asi ťukali na čelo, když viděli mé bose cupitání po čerstvě posečené trávě, no, ale mě to vůbec nevadilo. Připadala jsem si jako malé děvče, běhající v létě bosé.

O kterou Barboru šlo?

17. července 2008 v 11:47 | ja |  Moje psaní
Barvínek, Bedliná, Liškárna, Bečka, Janče - to všechno jsou názvy okolních strání, kopců, vršků. Jsou líbezné a již svým názvem nám napovídají, jak asi vznikly. Při našich procházkách s rodiči, jsme se vžycky ptali - proč se jeden kopec jmenuje Bečka a druhý kopec Pardus? Jak asi vznikl názec Smrdutá a Liškárna? O jaký tesák se jednalo, při vzniku názvu Tesák? Ještě dneska některé názvy svůj původ tají. Vezměte si např. krásnou procházku přes Janče. Kdo to byl ten Janč, nebo to byla ta Janče? Možná, že se jednalo o dívku jménem Jana, která se zamilovala do lesního adjunkta, který na ni volával krásně po staročesku - Hahoou Janče, jak se vede? No a když se to ozývalo dnes a denně, místní lidé dali místu, kde Jana bydlela název - U té Janče, až vznikl název Janče. Nebo jméno Kozinec, tak tam asi často pásávali kozy a tak místo nazvali Kozincem. Ale muselo jich být asi hodně těch koziček, aby si to tento vršek kousek za našimi humny vasloužil. Tak jsem včera např. při cestě MHD, přemýšlela o názvu kopce, kousek za Kroměříží, který se jmenuje Barbořina. Krásné, že? A co asi ta Barbora měla, že se to dostalo do pomístního názvu? Napadlo vás někdy, proč se věci jmenují, tak jak se jmenují?

Co nám zanechali naší předci - I.

15. července 2008 v 15:39 | ja |  Fotografie
Mnoho let jezdím kolem nich, sleduji jejich proměnu, tu k horšímu, tu k lepšímu. Některých detailů jsem si povšimla nedávno, něco znám od školních let. Krásné kroměřížské vilky, staré více než sto let. Konečně jsem si udělala několik fotografií, které mě zaujaly.