Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Zaplaceno za oddech

26. června 2008 v 12:05 | ja |  Moje psaní
Blíží se, či spíše už je za dveřmi , období prázdnin a dovolených. Každý z nás je miluje a nemůže se jich dočkat. Nejsem a nebývala jsem jiná. Prožívala jsem je všelijak , někdy lépe, někdy otrávená pracovními povinnostmi. V době studií jsem absolvovala několik letních táborů, kde jsem byla jako zdravotník. Bylo to moc, fajn, zvláště když jsme se po roce opět sešli ta sama parta. Jezdilo nás asi 10, hlavní vedoucí, sporťák a někteří vedoucí se neměnili, střídali se jenom praktikanti a zdravotníci. To jak nám plynul čas na škole. Tábor byl umístěn na krásném místě nad obcí. Měli jsme k dispozici zásobovací auto, zděnou kuchyni s jídelnou a ubytováním pro menší děti. Větší spali v dřevěných chatičkách. Já jsem měla chatku jenom pro sebe, v ní byla malinká ošetřovna a marodka, a můj pokojíček. Každý týden na tábor dojížděl závodní lékař, který kontroloval, zda a jak jsou děti ošetřeny, popřípadě napsal nějaké chybějící léky a antibiotika. Nikdy se naštěstí nic vážného nestalo, když nepočítám bezpočet vymknutých kotníků, odřených pat a pořezaných rukou. Bolest v krku jsme léčili kloktáním slané vody, Acylpyrinem a ležením na marodce. Našli se i simulanti, kterým se nechtělo jít na celodenní výlet, tak hned ráno po nástupu se u mě hlásili, že je bolí v krku a jsou nemocní. Když mě však viděli, že chystám kloktadlo, většinou si to rozmysleli a na výlet raději šli. Zůstala jsem v táboře sama s jedním nebo dvěma marody a se službou, hlídající bránu. To byly pro nás nejhezčí chvíle, které jsme trávili u bazénu, užívajíce si klidu a pohody. Paní kuchařky nikdy nezapoměly na marody a sestřičku, donesly nám k bazénu palačinky s malinovou pěnou, dobrou citronádu a chvíli si s námi povídaly. Ach, to byly chvíle. Večer, jsme se všichni vedoucí a zdravotník sešli v chatce u vedoucího tábora na poradu. No, jak se to vezme, radili jsme se co bude zítra, připravovali jsme bojovku, karneval apod. Ale tahle porada se nikdy neobešla bez dobrého pivínka, které se od večera chladilo v tekoucím potůčku pod táborem, nebo jsme si venku opékali buřty a povídali si až do časného rána. To pak bylo problematické vstávání. Děcka dobře vyspaná, řádila jako černá ruka. A pánům vedoucím se nechtělo z postele, do níž teprve před chvíli vlezli. Tehdy přišli na řadu praktikanti, kteří prováděli bodování úklidu, přípravu na denní program a zavedli děti do jídelny na snídani. Ona každá hodinka byla dobrá. Ale co, člověk byl mladý a lehce deficit spánku zvládl. A večer se všechno opakovalo. Takové prázdniny, za něž jsem dokonce dostala zaplacený žold, se mi samozřejmě líbily. Jenomže čas prázdnin uběhl, já musela do školy a nezbylo mi než se těšit na druhé.
 


Komentáře

1 Felixa | Web | 26. června 2008 v 13:04 | Reagovat

Hadi, jó, to byly časy! A ať si kdo chce, co chce říká, určitě to bylo mnohem bezpečnější než dnes. Lidi byli nějak jiní a měli se víc rádi :o))

2 hadimrcha | 26. června 2008 v 15:36 | Reagovat

A i ty děti i když zlobily, se daly lépe ukočírovat. Jinak bychom si nemohli dovolit to co jsme si dovolovali.

3 skaut68 | E-mail | Web | 26. června 2008 v 17:36 | Reagovat

Tábory - kde jsou ty časy....

4 Obycejna zenska | Web | 26. června 2008 v 21:00 | Reagovat

Hadimrsko, na nasem tabore jsi jiste nebyla. Kdyz jsem se houpala na spruslich od postele a narazila si celo,nikdo mi to neosetril. Ale tabor to byl moc pekny, i jsem se tam naucila poznavat kolik je hodin. Z jistych vodovodu tekl sladky caj a co denne kazdy po obede vyfasoval citronovou sodovku. Jo, to byly casy, bylo mi 7 a pul... ;o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama