Byla jsem s kamarády na pivo. Mnoho času jsem sice neměla, ale neodolala jsem. To víte v takovém parnu to jinak nejde. Seděli jsme v zahrádce a dobře se bavili. Kolem chodily davy žížnivých a zaprášených lidiček a chvílemi se mi zdálo, že na nás závistivě pokukují. Víte, dneska je těch zahrádek kolem tolik, že není problém cestou na vlak jich navštívit několik. Byla jsem zvána na pokračování, ale já už jsem daleka takových věcí. Několikrát jsem se poučila, že pořekadlo - Všeho s mírou, je bohužel pravdivé. Prožívala jsem, samozřejmě jako mládě, několik velmi nepříjemných chvil. Představte si, že po jedné akci, která byla velmi divoká, se probudíte v cizím pokoji, s úplně cizím člověkem. Nepřála bych vám ten pocit. Také není příjemné, když se po akci vrátíte ráno do zaměstnání. a všichni se na vás usmívají a po očku sledují vaše reakce. Nu, zkrátka, dneska už delší dobu znám svou míru a každou takovou akci si vychutnávám s minimem alkoholu. O to více si pamatuji a mám víc vzpomínek. Jak jsme např. učili Dalibora housti, nebo jak se pletou oteplovačky pro naše polovičky. Vzpomínek je mnoho a je jenom škoda, že už jsou většinou jenom vzpomínkami.

Chodím vždycky na jedno, na dvě jen opravdu výjimečně v nějaké krizi. Dnes jsem tu krizi měla.