Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Podivný sen

9. června 2008 v 9:52 | ja |  Moje psaní
Měla jsem sen! Zdálo se mi, že jsem byla úspěšná a perspektivná pracovní síla, kterou všichni obdivovali. Byla jsem zvána na zasedání dozorčí rady, na sedánek k řediteli, do slavnostně vyzdobeného sálu. Všichni mi gratulovali, sál se otřásal bouřlivým potleskem a já tam stála a tupě se usmívala. Proč tupě? Protože jsem ani v nejmenším netušila o co jde. Proč jsem tak slavná, co jsem provedla? Bylo příjemné prožívat chvíle slávy, přípitky a všechno kolem. Ale někde v duši jsem cítila, že se stal omyl, že se to všechno okolo netýká mojí maličkosti. Že někde, někdo, něco popletl. Na čele se mi objevily kapičky potu, začala mě z toho bolet hlava. To bude hrůza až to praskne! Blížila se chvíle, kdy jsem do připraveného mikrofonu měla promluvit. I začala jsem tradiční zdravici poděkováním všem, kdo mě jenom napadl. Myslím si, že jsem nevynechala ani vrátného a kluky od Security. Všichni na mě zírali v němém úžasu, páni s láhvemi šampaňského, dámy v malých večerních šatech, ze všech rohů blikaly besky reportérů. Říkám bylo to příjemné, pak ale chtěli něco vědět o mých plánech do budoucna. V tu chvíli jsem ze sebe vykoktala jenom několik slov. "Chtěla bych jít do důchodu", všichni strnuli a sál zašuměl. Pak se do mě všichni okolo pustili, jako, že nesmím, jak si to představuji a to , že si teda odskáču. Celá opocená a rozbolavěná jsem se probudila. Jak jsem byla ráda, že to byl jenom sen. Uf, dobře, že jsem jenom obyčejná ženská, která na takové akce nechodí. A toho důchodu se opravdu dočkám, slibuju.
 


Komentáře

1 Motýl | 11. června 2008 v 7:03 | Reagovat

Hlavně po tomto snu Ti to ze srdce přeji, ať je ten den raději už zítra...Motýl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama