Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Památník -je od slova pamatuj.

17. června 2008 v 11:20 | ja |  Moje psaní
Ta útlá malá knížečka! Kdo by ji neznal. Měli jsme ji jistě všichni, někdo dříve, někdy později. Památníček. Malá literární dílka, která do něj zapisovali naši spolužáci se od nepaměti opakují. Hned na prvním listě toho mého stojí -" Můžeš kreslit, můžeš psát, ale listy netrhat." Leží přede mnou a stejně jako deník, je památkou na dávno uplynulé časy. Jsou v něm obrázky úsměvné, namalované neumělou rukou prvňáka, okopírované kresby z dětských knih i nádherné perokresby a drobné malby rodičů mých spolužáků. Jsou velmi drobounké a některé se pomalu začínají z papíru vytrácet. Jedno však mají společné, jsou kreslené a psané s důvěrou, že ten, komu patří na nás nezapomene. Tak v něm například čtu -"V srdci je útěcha v duši je žal, vzpomeň si ... kdo Ti to psal." - " Život je jako pohádka, již vyprávějí před krbem, je trochu smíchu - trochu slz a málo pravdy v něm." - "Až jednou po letech, upřes zrak svůj sem, budiš Ti lístek ten vzpomínkou, pozdravem."
Mám památníček po své mamince. Je stejný jako všechny. Jenom některé veršíky jsou zvláštní. Bylo před válkou, doba, která nepřála budoucnosti a přesto se do památníčku dostalo i toto.:"Buď trpělivou, uč se slyšeti jen dobro a k potupám buď hluchou a zdrženlivou, k bližním shovívavou! Pamatuj si v budoucím životě: Dobrý člověk vidí všude jen dobro a krásu, špatný na špatné věci se dívá. Každá věc má dvě stránky. Hleď vždy na tu dobrou a zachováš si klid ve svém životě." - 17.ledna 1937 . Tato slova napsal maminčin milovaný pan profesor, jehož budoucnost měla být již jenom krátká, zahynul v roce 1945 v Mauthausenu. Další zápis je ze dne 3. července 1942 - Jan Neruda - Všechno jsem oplakal, zase se osvěžil - Tebe bych národe, Tebe bych nepřežil..... Své spolužačce L.K. Těch básniček a citací je tam mnoho, jsou lepší i horší. Lidé, kteří je napsali si to jistě už nepamatují, mnozí již nežijí. Zůstává po nich jenom památka v Památníčku.
 


Komentáře

1 Eliza | E-mail | Web | 18. června 2008 v 2:35 | Reagovat

Je zajímavé, že zrovna dnes jsem také měla touhy oživit si něco, co už někdy bylo. A tak jsem si vyštrachala, co jsem si já kdysi psávala do takového " Nezapomeň", a ráda se k tomu vracela. Podobný nápad.!!

2 Katy a Barbucha | E-mail | Web | 18. června 2008 v 11:45 | Reagovat

Ahoj. Ty vzpomínky.. Bohužel stratila jsem při stěhováních památníčky, ale zůstal mi jeden deník. Když jsem ho četla (vždy jsem byla dost psavá) tak jsem zjistila kolik drobností ale přitom i důležitých jsem skoro zapoměla. Člověku to připomene hezká přátelství, která skončila jen díky odloučení, první lásky i pokušení.. to jak si člověk nabančil nos ve své naivitě. Jsem ještě poměrně mladá, ale už 3 lidi z mých spisů a velmi důležití nežijí a to byli stejně staří. Smutné, ale žijou v mých vzpomínkách. Velmi zajímavý příspěvěk, nahodila jsi mi sentiment :O).

3 babrlinka | Web | 8. července 2008 v 15:08 | Reagovat

není to dlouho ,co jsem si vyklízela knihovnu a dostal s emi do ruky také můj památníček,v mnohém stejná slova jako u tebe,jj -kde ty doby jsou,milé vzpomínání,děkuji za tenhle článek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama