Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Není samota jako samota

5. června 2008 v 11:35 | ja |  Moje psaní
Jsem ráda sama!!! Opravdu, jsem, ale jenom nějakou chvíli. Jako malá jsem si ve chvílích samoty, které bývaly velmi vzácné, představovala , že jsem jako ta Robinsonka na pustém ostrově. Nikde nikdo, jenom písek, a moře. Na urovnaném písku zůstávají jenom moje stopy, ve vysoké trávě, kterou jsem právě prošla, zůstala cestička, která se po chvíli zavřela. Zdálo se mi to idylické a nikdy mi nevadilo, že bych asi sama nezabila žádné zvíře. Plavat jsem v té době ještě neuměla, tak nevím co bych asi jedla. Ale byla to krásná představa. Později jsem si představovala , že jsem dospělá a zůstala jsem sama se svými dětmi. Vždycky to byla dvojčátka, páreček. Hrála jsem si na obchod, kde jsem byla zároveň kupující i prodavač. Když mi jednou moje babička řekla, že je to pěkná hloupost, že by sama nikdy nechtěla být, nevěřila jsem ji. Dětské představy jsou jiné , než naše dospělácké. Babička opravdu sama nechtěla být, ani to neuměla. Po dědečkově smrti se samotou utrápila a odešla po půl roce za ním. Nechápala jsem to, vždyť nás byl plný dům. Jak se mohla cítit sama? Dneska už pomalu začínám její pocity chápat. Samota, kdy máte prázdný dům, a víte, že úderem půl třetí se otevřou dveře a vejde vaše polovička, samota, kdy večer sedíte u televize a víte že přijede syn, samota, kdy vám sice prázdno bije do očí, ale víte, že se k vám nahrne rodinka s vnoučaty, tak taková samota je vítaná a takovou mám ráda. Dokonce si ji snažím vychutnávat, při kávě, s Elinkou na klíně, na lávce na zahradě. Poslouchám ruch okolí a jsem "sama". Ztratit toho druhého a vědět, že už nepříjde, tak to je samota, kterou moje babička nechtěla a naunesla. Doufám, že je od nás nahony vzdálena.
 


Komentáře

1 felixa | Web | 5. června 2008 v 11:49 | Reagovat

Hadimrško, hezky jsi to popsala...

2 Mirka | Web | 6. června 2008 v 20:23 | Reagovat

...jé, hezké čtení,jako vždy..já jsem docela samotář.. jsem ráda sama,ale je to asi tím, že pak mám kam utéct ,resp. se vrátit, kdo je zcela sám, asi samotu zrovna nevítá..

3 Motýl | 7. června 2008 v 9:18 | Reagovat

Spot jak má být, píšeš hezky , procítěně, ale důležité je to tak i položit na papír a těm , kdo to čtou, to říká moc. Samotáři ? Nepochopím a v dnešní době vůbec ne. Ale jsou. I já jsem někdy velmi ráda sama a myšlenky jsou na pochodu, ale to jen v té době přemýšlím, co je potřeba, kdo bude mít svátek, narozky, jak by to asi mělo proběhnout, co se všechno užilo s dětmi, když byly malé, co vnoučátká a tak bych mohla psát dlouho, dlouho. Hadimrško, ale Ty piš a hodně, krásně se to čte.A to pochopení rodičů, babiček, atd. to chápeme až když se nás to nějakým způsobem dotkne...Motýl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama