Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Na Balatoně

21. června 2008 v 10:19 | ja |  Moje psaní
Vlezla jsem si do vody a užívala si té sluneční pohody. Vlnky lehce šplouchaly, kolem bylo jenom pár cachtajících se lidiček. Jinak modrá obloha a sluníčko. Nedozírná vodní hladina mě unášela do dálky. Až tam kde se červenaly a houpaly na hladině bojky. Tak to jsem už teda pěkně daleko pomyslela jsem si. Jednou rukou jsem uchopila bojku a stoupla si na její dolní okraj. Nikde nikdo, jenom voda a klid. Kousek odem mě se vynořila něčí hlava. "Slečno, víte jaká je tady hloubka?" Nevím a je mi to srdečně jedno, plavat umím tak co, pomyslela jsem si. Na tu podivnou hlavu jsem hodila jen pohrdlavý úsměv a dál se houpala na bojce. V dálce zahoukal parníček a já se dala na zpáteční cestu. Kolem mě se mihl stín, to pod vodou proplulo několik rybek. Vážka letící vzduchem měla úplně duhová křídla, zavrčela, jako malý vrtulník a zmizela v dálce. Ráj, přímo rajská pohoda. Když jsem se dostala ke břehu a nohama nahmatala dno plné říčních škeblí, uvědomila jsem si, že nejsem u moře ale jenom na Balatonu. Nevadí, je to tam stejně krásné a i když voda není azuro, plave se v ní stejně dobře.
 


Komentáře

1 skaut68 | E-mail | Web | 26. června 2008 v 17:26 | Reagovat

Na Balatonu jsem byla jako dítě 2x. Byla to paráda. Přesně, jak píšeš.

2 hadimrcha | 26. června 2008 v 17:58 | Reagovat

Hned bych se tam vrátila, v té době, když jsem tam byla, čekala jsem nevěda, svého prvorozeného.

3 babrlinka | Web | 8. července 2008 v 15:12 | Reagovat

taky se tam s mužem chystáme :-))),snad se to vydaří stejně jako tobě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama