Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Hledí na nás se zhora

12. června 2008 v 13:59 | ja |  Moje psaní
Jdete si tak letní ulicí, sluníčko krásně svítí, v ruce máte zmrzlinu a cítíte se dobře. Je vám fajn, ale přeci jenom , něco vás ruší. Máte pocit, že se na vás někdo upřeně dívá. Rozhlížíte se kolem sebe, nic. Ujdete dalších pár metrů, zase nic. Je to k nevíře, ale pocit se stále vrací a zesiluje. Co to jenom může být. Hledáte lavičku, usedáte na ni a dojídáte zmrzlinu. V tom vám pohled spočine na fasádě protějšího domu. Je to tam! Svalnatý Atlas držící zeměkouli a celý balkon se na vás trpce usmívá a chívílemi máte pohled jako by na vás mrkal. Jedete pohledem dále a vidíte několik postav v nikách na zdi prastaré budovy na konci ulice. O čem asi přemýšlí tan zamyšlený stařec nad kostelem, kam ukazuje žena se závojem. Nevíte, Jsou staří, ale pořád krásní. Chodte někdy s hlavou výš než ramena a podívejte se po nich.
Chladný kámen na některých fasádách přímo láká ke zvěčnění. Se zhora se na nás dívají kamennými pohledy a naše lidské starosti se jim zdají malicherné. Jsou nad námi, nad časem a nad světem. Kamenné tváře, sochy a jiné ozdoby starých budov.
 


Komentáře

1 babrlinka | Web | 8. července 2008 v 15:00 | Reagovat

tak s tímhle ses mi trefila do duše,jj tohole je taky něco ,co mi dělá moc dobře a taky se dívám po domech :-)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama