Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Deníček

16. června 2008 v 8:00 | ja |  Zaujalo mě
Na několika stránkách jsem našla opis několika záznamů z deníků dnes již dospělých žen a dívek. Svůj deník si pečlivě střežím, zůstal mi jeden z celkového počtu 6. Škoda, při jedné špatné náladě letěly všechny do koše. O to víc, si vážím deníku své maminky, která si v něm zaznamenává zmatky a pocity svého mládí. Deníček je to zvláštní, kožený s malým zámečkem na klíček. Určitě byl jeho obsah tajný, protože zámek je opotřebovaný a klíček pevně přivázán k přední straně.
Několik vět zde uvedu:

Stratila jsem dívčí smích

Co se to se mnou stalo? Vodila jsem dívky z oddílu lesem, svůj smích i vtip jsem na potkávání rozdávala.Nikdy mě nikdo nemohl přistihnouti ve špatné náladě,I když jsem byla menšími ranami osudu vláčena a smýkána, nestěžovala jsem si. Poprve mne zasáhl dráp života a mi bylo teprve 17 let. Srdce mi krvácelo a duše pozvolna hynula.
Tak si stýská 17.dubna 1945
Na další stránce píše:

Bezstarostnost mládí

Blíží se zima, bude brzy sněžit a mrznout, budeme lyžovati. Za den však člověk promrzne a touží po teple a horkém čaji. Musí se topit- nemáme však přichystáno ještě dříví. V lese je zbytků dřeva, které jen trouchniví a rozpadává se. Pět se nás vydalo na cestu do hor - dnes však pro práci. Naneseme si dřeva, aby nám nebyla zima a mohli se mezi lyžováním ohřát. Počítáme dohromady 112 jar. Jsme veselé a bezstarostné mládí.
Tolik záznam ze dne 2. prosince 1945
Některé zápisy již takřka nejdou přečíst jiné nepřeložím, jsou psány těsnopisem, který jsem se bohužel nenaučila, přes veškerou snahu. Nevím,co ošklivého se jí v dubnu stalo a proč byla tak smutná, nevím ani kam nosily to dříví z lesa, ale určitě vím, že v tu zimu lyžovaly a jezdily na sáních.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama