Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Bylo to tak snadné

8. června 2008 v 8:00 | ja |  Moje psaní
Blíží se dovolené, doba slastného nic nedělání, opékání se u vody, grilovacích dýchánků, dlouhých výletů a s nimi spojenými puchýřemi na nohách. Kdo by se na toto období netěšil. Vždyť se za celý rok naděláme dost. Je tomu tak už celou věčnost, že se lidé těší na dny volna. Nebylo to jiné ani v době mého dětství. Každý rok jsem se nemohla dočkat konce školních dnů a začátku prázdnin. Příhoda, kterou tady chci zmínit se odehrála v době pozdější, v době mého studia na střední škole. Každý rok jezdila naše škola na povinný plavecký výcvik do Piešťan. Bylo to vždycky báječné, však to znáte. Většina spolužáků už plavala o sto šest, jenom nás 5, prostě stálo ve vodě a pevně se drželo madel. Bylo mi to strašně trapné, Kolem mě plavali i malí cvrčci a já nic. Tak to by v tom byl čert, abych to nezvládla. Náš plavecký instruktor se právě věnoval dvěma přitažlivějším kolegyním. Vzdálila jsem se od skupinky a opatrně jsem se blížila do větší hloubky. Kdo byl někdy v Piešťanech ví jak je nádherně teploučká voda na koupališti Eva. A v tak teplé vodě není problematické vydržet i hodinu. Teplá voda, nad hlavou sluníčko, bublající potrubí, z něhož mi voda tekla na záda. Koho by to neunavilo. Jak jsem tam tak postávala a sledovala dění kolem sebe, nevnímala jsem své tělo. které se v té teplé vodě zbavilo strachu a občas jsem se bez jakýchkoliv následků našla ležíc na hladině. No, tak to je přece báječné, ona mě ta voda sama nese! Nevím jak to bylo možné, ale najednou jsem plavala na hladině , nohy poslušně nade dnem a já už věděla jak se to dělá. Z radosti jsem se odrazila od okraje a jako bych to dělala denně, jsem se pustila ke skupince neplavců. Ti na mě hleděli nevěřícně, koukali se na dno, zda po něm nejdu, ale já opravdu plavala. Byla jsem nesmírně šťastná, že to umím. Nevadilo mi, že mám záda spálená a v noci nemohu spát. Nemohla jsem se dočkat druhého dne a našeho dalšího plaveckého kurzu. Do Piešťan nás neplavců jelo pět. Nazpátek se vraceli čtyři. Já už k nim nepatřila. Plavání se stalo mou velkou vášní.
 


Komentáře

1 ividol | 8. června 2008 v 16:25 | Reagovat

Poslyš, jak ty to děláš, že mi pořád připomínáš  moje zážitky! Na koupališti Eva jsem taky byla. Sice už jako starší a plavat jsem uměla, ale zase jsem si vzpomněla na hezké věci...měla jsem tenkrát volno po dvou nočních a jely jsme tam s kamarádkou stopem z Kyjova. V noci zase stopem zpátky a cestou jsme při stopování někde natrhaly růže...to byly časy!

2 Hablina | Web | 10. června 2008 v 8:19 | Reagovat

Já se naučila plavat tak, že mi tatínek tajně propíchnul plavací kruh :)

3 Motýl | 11. června 2008 v 7:12 | Reagovat

V Piešťanoch jsem se pohybovala před léty jako doma,10 km od Piešťan jsem strávila pár krásných let v učňáku, práci a na svobodárce, takže patřím k Vám se všemi krásnými vzpomínkami a dneska vzpomínkovýni spoty. Jen pište a vzpomínejte, určitě je na co...Motýl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama