Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Zralá na titul - blbka roku

29. května 2008 v 8:28 | ja |  Moje psaní
Jsem dneska od rána napružená. Vadí mi úplně všechno. Začalo to probuzením. Kolem našeho projížděly autobusy vezoucí dětičky na výlet. Protože před domem na křižovatce je stopka, každý zastavil a čekal až bude mít volno. Bez hluku se to samozřejmě neobešlo. Ihned jsem si vzpoměla na včerejší zprávu o řidiči, který vezl na výlet děti a naměřili mu dvě promile alkoholu. Hrůza. Při chystání snídaně jsem zrakem zavadila o Eliščin pelíšek. Musím tam udělat pořádek, myslela jsem si a chtěla urychlit přípravu jídla. Bác, hrnek i s mlékem je na zemi. Tak to bychom měli. Uklízím , vytírám , když v tom jsem uviděla černo před očima. No, jasně člověk je nemehlo. Uhodila jsem se o roh stolu. Slova která jsem vypustila na svět se nedají publikovat. Na hlavě bouli, v duši vztek. Začala jsem pomalu snídat a zdálo se, že se vše v dobré obrací. Eliška se na mě po očku dívá a mě se zdá, že má oči tři a ne dvě! Má, mezi očima uprostřed šňupáčku se jí uhnízdilo klíště. Je už skoro velké jako čočka. No, ty jsi si muselo dát do trumpety a sát a sát. Večer tam neměla Elinka nic. Tak přeruším snídani a jdu hledat patřičnou pinzetku a kousek vaty. Eliška tuší, co se bude dít a zahrabává se do pelíšku. Operace proběhla dobře, ale já jsem naštvaná, že se nemůžu v klidu najíst. Blbka hledí do blba a snídá. Nevnímám okolí a přemýšlím co dál. Měla bych posekat trávník, ale moc se mi nechce. Včera po noční, dneska další noční před sebou, komu by se chtělo. Prošla jsem se neposečenou zahradou, hm, chtělo by to vyplet. Ale není ten, komu by se to chtělo udělat. Od někud z dálky se nese vrčení elektrické sekačky. Ti jsou dobří, já ne. Nachystala jsem si žehlení, nakropila prádlo a teď se na něj dívám. Pohled je to pěkný, práce horší. A nejhorší na tom je ta "Lenora", jó kdyby se mi chtělo, tak jak se mi nechce. Naplánovala jsem si toho na dnešek dost, ještě jsem si slíbila, že upeču buchtu, dobrou tvarohovou. No, tak to už nevím. Proč já si dělám plány dopředu, když pak sedím a syčím jako papiňák. No, ale něco bych dělat měla. Jdu na tu Eliščinu hromadu a pak se uvidí. Ach jo, máte někdy taky takový, blbý den?
 


Komentáře

1 babča | Web | 29. května 2008 v 13:08 | Reagovat

nejsi v tom sama jako blb roku si připadám každý den,teď už ale nevím jestli si tak jenom připadám nebo už jsem????

2 Mirka | E-mail | Web | 29. května 2008 v 18:53 | Reagovat

..ano, mívám takové dny často, povinností je stále hodně, někdy se člověku nechce, Lenora jest i u mě někdy nezvaným hostem...přeji Ti jen samé lepší dny:)) , milá Hadimrško

3 Hablina | Web | 30. května 2008 v 22:20 | Reagovat

Taky, taky - a poměrně často.Práce se jen vlí, nikdy není hotovo, v tělě bolí každý sval,víčka se klíži....možná by měl někdo vyhlásit mezinárodní týden odpočinku, abychom se všichni mohli zastavit.

4 ividol | 30. května 2008 v 22:41 | Reagovat

Klídek, hadimrško! nejsi v tom sama a hlavně nejsi blbka! To jenom ten den je DEN BLBEC a za to my, slabé ženy, přece nemůžeme a neneseme zodpovědnost. takže- klídek...:-)

5 skaut68 | Web | 2. června 2008 v 15:09 | Reagovat

Jojo, nejsi sama. A teď v těch vedrech.. :o((

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama