Věřte svým profesorům
30. května 2008 v 17:00 | ja | Moje psaníKomentáře
Nejsem čistý jazykový typ, nejdou mi cizí jazyky. Pro mě byly hodiny angliny, němini či ruštiny utrpením. Lečila jsem se vždy v matice, kde jsem pookřála.
Při matuře z němčiny jsem si vytáhla BRD - téma jsem neuměla, nestihla jsem to, protože jsem se musela vše učit zpaměti.
Začala jsem se sypat a pak můj němčinář při pohledu na moji sypající se postavu mi do očí řekl: "Přestaň tady vyšilovat, tady máš mapu a ty to uděláš, i kdybys měla na mapě ukazovat das ist...., der ist..... A teď plav a neštvi mě, nebo ti fakt jednu natáhnu." To mě tak nastartovalo, že jsem opravdu maturu udělala - je pravda, že to bylo opravdu der, die das ist, bylo to za tři.
A při tom vím, že mě neměl moc rád, ale za tohle jsem mu moc vděčná.
:-)
Tak já o své matuře už psala - ale okno ksem jednou zažila u zkoušky na předtermínu - cítila jsem se, jako kdybych byla z jiné planety. Pak jsem vstala, profesorovi se omluvila a bylo. No okno jak svět. Hodná, ta Tvoje paní profesorka.
Pro Kuklju: hlavně, že Ti to pomohlo, nikdo se nebude nikdy ptát, jak jsi zmaturovala.
O maturitě psát nebudu,ale poznatek letitý na Ruský jazyk. Psala bych dlouho,kdybych chtěla napsat více zážitků, které mám, ale budou stačit dva. Jeden z Karlových Varů,když jsme s manželem hledaly, kudy dál k Městským lázním ? Ruský občan nám vyvětlil kudy ! A další z Moskvy, když jsme se dotazovaly občanů velké Rusie na některé maličkosti v obchodním domě GUM, odpověď zněla anglicky na naše velké překvapení nás, kteří jsme se učili nejméně 9 let ruštinu. To jsou životní příběhy a góly!!. To nám naše vnoučatá již nechtějí věřit, tak to je milá hadimrško...Motýl.
Ahojík na mém blogu je soutěž tak můžete hlasovat