Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Věřte svým profesorům

30. května 2008 v 17:00 | ja |  Moje psaní
Dostala jsem SMSku! Brácha mi pyšně oznamoval, že neteř odmaturovala za 6! Gratuluji!!
Moje vzpomínka na maturitu patří profesorce českého jazyka. Byla středního věku a pověst o její přísnosti nás přivítala hned v prvním ročníku. Byla velmi náročná , ale spravedlivá. Já jsem s ní nikdy problémy neměla. Hodně jsem četla, což ona, která měla na starosti knihovnu věděla. Po celé čtyři roky jsme si rozuměly. V onen osudný den, jsem jako třetí maturovala z Ruského jazyka. Vytáhla jsem si otázku - Moderní sovětská literatura a její představitelé. Jak už to bývá, při pohledu na lísteček a otázku, zjistila jsem, že nic nevím. Okno, jako vrata. Na čele mi vyrazil studený pot, moje barva se změnila ve zdravou lesní zeleň a já dosedla na potítko. A je to tady, pomyslela jsem si a tupě hleděla před sebe. Jen jakoby ve filmu, jsem zaregistrovala pohyb u předsednického stolku. Paní profesorka, vlastně soudružka profesorka se blížila k potítku, v ruce papír a nesla jej do koše, který byl vedle lavice. Když byla blízko mě slyšela jsem z jejich úst jedno jediné jméno, které si budu pamatovat , dokud budu živa. V ě r a P a n o v á. Jakoby mi v hlavě rozsvítili tisíc světel, byla jsem zachráněna. Další bylo otázkou času a papír se zaplnil poznámkami. Nemusela to udělat, mohla se jenom dívat, ale ona šla a probudila mé spící znalosti. Od té doby jsem všem , na něž maturita čekala tvrdila a tvrdím, věřte svým profesorům, oni vás bez pomoci nenechají. Jistě máte i vy své vzpomínky na podobně otevřená okna. Podělte se s námi a napište o nich.
 


Komentáře

1 AneTt | E-mail | Web | 30. května 2008 v 17:05 | Reagovat

Ahojík na mém blogu je soutěž tak můžete hlasovat

2 Kuklja | E-mail | Web | 30. května 2008 v 21:01 | Reagovat

Nejsem čistý jazykový typ, nejdou mi cizí jazyky. Pro mě byly hodiny angliny, němini či ruštiny utrpením. Lečila jsem se vždy v matice, kde jsem pookřála.

Při matuře z němčiny jsem si vytáhla BRD - téma jsem neuměla, nestihla jsem to, protože jsem se musela vše učit zpaměti.

Začala jsem se sypat a pak můj němčinář při pohledu na moji sypající se postavu mi do očí řekl: "Přestaň tady vyšilovat, tady máš mapu a ty to uděláš, i kdybys měla na mapě ukazovat das ist...., der ist..... A teď plav a neštvi mě, nebo ti fakt jednu natáhnu." To mě tak nastartovalo, že jsem opravdu maturu udělala - je pravda, že to bylo opravdu der, die das ist,  bylo to za tři.

A při tom vím, že mě neměl moc rád, ale za tohle jsem mu moc vděčná.

:-)

3 Hablina | Web | 30. května 2008 v 22:17 | Reagovat

No mě docela vydusili.

4 Karel | 31. května 2008 v 15:39 | Reagovat

Maturita? Brnkačka...

Byly horší věci.

5 skaut68 | Web | 2. června 2008 v 14:59 | Reagovat

Tak já o své matuře už psala - ale okno ksem jednou zažila u zkoušky na předtermínu - cítila jsem se, jako kdybych byla z jiné planety. Pak jsem vstala, profesorovi se omluvila a bylo. No okno jak svět. Hodná, ta Tvoje paní profesorka.

Pro Kuklju: hlavně, že Ti to pomohlo, nikdo se nebude nikdy ptát, jak jsi zmaturovala.

6 Motýl | 4. června 2008 v 18:11 | Reagovat

O maturitě psát nebudu,ale poznatek letitý na Ruský jazyk. Psala bych dlouho,kdybych chtěla napsat více zážitků, které mám, ale budou stačit dva. Jeden z Karlových Varů,když jsme s manželem hledaly, kudy dál k Městským lázním ? Ruský občan nám vyvětlil kudy ! A další z Moskvy, když jsme se dotazovaly občanů velké Rusie na některé maličkosti v obchodním domě GUM, odpověď zněla anglicky na naše velké překvapení nás, kteří jsme se učili nejméně 9 let ruštinu. To jsou životní příběhy a góly!!. To nám naše vnoučatá již nechtějí věřit, tak to je milá hadimrško...Motýl.

7 hadimrcha | 5. června 2008 v 9:01 | Reagovat

A v tý Moskvě jsi byla Motýlku kdy? Já před více než 30 lety, tehdy tam vládla jedině ruština.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama