Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Trocha filosofie

4. května 2008 v 10:20 | ja |  Moje psaní
Zamysleli jste se někdy nad tím proč vlastně jste na světě? Tak určitě je to proto, že si to přáli Vaši rodiče. Jako malá miminka jsme jenom byli. S přibývajícími lety jsme byli proto, abychom se naučili chodit, mluvit, základům hygieny. V období školních let jsme byli proto, abychom zaplnili svůj mozeček vědomostmi potřebnými pro další život, ať už se nám ty vědomosti zdály nutné nebo ne, nebylo v našich silách se postavit proti. Na střední školu jsme šli většinou proto, že jsme si zvolili další svou cestu a důvod svého bytí. Tam už opravdu záleželo více na nás samých, jak jsme se na tu další dobu připravili. Studium uteklo, někdo měl tuto dobu prodlouženou o další pobyt na VŠ. Po absolvování svých studií jsme se rozhodli, již sami býti zakladateli rodiny, tudíž jsme se vdaly a oženili. Nikdo už za nás nerozhodoval o našem dalším bytí. Záleželo jenom na naší představě a touze, býti dál. Chtěli jsme být dobrými rodiči, manželkami, manželi, dále dobrými pracovníky či zaměstnanci. V tomto období, jsem si alespoň já začala uvědomovat, že moje bytí není jenom o jmenovaném, ale, že také musíme něco udělat pro okolní svět, lidi co přijdou po nás, ať již formou politiky, vědy, charity. Myslím si, že jsme na světě i proto, abychom splnili sny našich předků, ať už se to týká léčení chorob, dopravy, bydlení, zachování přírody. V poslední době začínám mít pocit, že dnešní lidé jsou na světě jenom proto, že si je přáli jejich rodiče. Mnohokrát jsem od nich, zvláště těch mladších slyšela tu hroznou větu - Já jsem se na svět necpal! Slyšíte tu lhostejnost taky? Je to lhostejnost k sobě, i všem kolem. Je mi z toho smutno. Jakoby svět a vůbec celý život nestál za nic a nemělo vůbec cenu o něj usilovat. Je to škoda, k tomu všemu máme jenom jednu jedinou příležitost, která se neopakuje.
 


Komentáře

1 Motýl | 4. května 2008 v 10:33 | Reagovat

Hadimrško, myslím, že se zabýváš zbytečnýma myšlenkama a k tomu Ti asi napomáhá Tvoje momentální porouchané zdravíčko. Jedna rada odemne : Soustřeď se teď momentálně jen na to, abys byla v pořádku. Tu polemiku o ostatních si nech napotom...Motýl.

2 hadimrcha | Web | 4. května 2008 v 11:35 | Reagovat

Díky za radu, ale občas člověka přepadne taková chvilka.

3 Motýl | 4. května 2008 v 16:49 | Reagovat

Právě kvůli té chvilce, která počká až budeš v pořádku  pro Tebe musí být zrovna teď TABU - nezapomeň. Zla si ještě užijeme dost a od těch od kterých to nejméně čekáme, protože problém má každý, každý jiný, ale Ty máš teď svůj a ten je důležitý. Napsala jsem Ti to určitě výstižně. Tak se drž , hadimrško naše milá. A přijdi se zasmát ke mne na louku, přečíst si můj nový zážitek...Motýl.

4 VeVěrka z Hajlendu | E-mail | Web | 4. května 2008 v 23:27 | Reagovat

Hadimrško, máš pravdu, semtam přijde taková chvilka, že... Zkus si ale říct: KAŽDÝ DEN JE NĚCO PRIMA. Podívej se třeba na ty tvé fotky. Nádhera. Kolika lidem daly pocit - každý den je něco prima, jen je potřeba to vidět.Přeji ti hodně optimismu, nožky bolet přestanou, do důchodu to vydržíme!!

5 DědaLebeda | Web | 11. května 2008 v 23:38 | Reagovat

Hadímršce a VeVěrce..

Tak holky dělejte...čekám už na TO, jak Vás mezi nás dů-CHODCE přivítám.

Znám plno těch, co dva roky před důchodem umírali a jen se stali těmi, co si pro penízky chodí na poštu, hned jim byla každá kaluž krátká na přeskočení a brigádNIČILI, jen se z nich kouřilo.

To samosebou nevztahuj na sebe.

---(:-§o)))    ,.DL.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama