close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Moje poprve - II.

15. května 2008 v 11:51 |  Moje psaní
Marně vzpomínám, která kniha byla moje první. Myslím - moje první. Když máte doma staršího sourozence, podědíte po něm spousty hraček i knih. Na všechny se nepamatuji, ale knížka, která mi nejvíce utkvěla v paměti byly úplně nejdříve Poupata, líbezná dětská učebnice, vlastně čítanka s obrázky M. Kvěchové. Ty obrázky byly tak roztomilé a dětské duši blízké, že jsem se snažila sehnat co nejvíce reprodukcí na pohlednicích. Druhou, pro malého čtenáře zajímavou knihou byl Orbis pistus, což vlastně byl obrázkový slovník. Jeho tenké listy byly tolikrát obráceny a otáčeny, že se divím, že vydržely do dneška. Televizní program jsem zhlédla poprve s našimi, u jedněch známých. Byl to nějaký hokej a o přestávce ostravský Koksáček. Nějaká figurka, která měla znázorňovat ostravskou televizi. Od tety jsem dostala svou první vlnu a jehlice, abych se naučila plést. Byla jasně červená a moje pletení skončilo se zamotanými jehlicemi v popelnici. Neměla jsem trpělivost ani na pletení ani na šití. Panenky nosily stále tytéž oblečky a musím se přiznat, nikdy jsem nebyla takové to děvčátko, které se muchlá s panenkami. Od tatínka jsem měla nádherný byteček pro panenky se svítícími světýlky, s telefonem, lednicí plnou jídla, ale pokus si se mnou nehrál Kája, tak mě to nebavilo. měla jsem raději klukovské hry, kuličky, míč, běhání po venku, lození po stromech. Se školou jsme chodili do kina dost často, ale z filmů jsem měla nejraději grotesky Laurela a Hardyho. Později kreslené filmy studia Bratři v triku. První rande proběhlo o velké přestávce za školou na pozemku. Stáli jsme tam, drželi se za ruce a oba se styděli tomu druhému podívat do očí. Z okolních oken na nás pokřikovali žáčci nižších tříd. Pak zazvonilo a my se museli vrátit do třídy. Cestou sme se domluvili na odpoledním setkání. Vymluvila jsem se na kamarádku a vypravila se na smluvené místo. Nevím dodnes, zda jsem si popletla čas, nebo místo, ale byla jsem tam sama. Prostála jsem několik chvil a vrátila se domů. Do svého deníčku jsem čenou pastelkou vyznačila monogram , který jsem několikrát přeškrtla na znamení, že jej už nechci ani vidět. V té době se začala děvčata malovat a zdobit, aby se chlapcům líbila. Chtěla jsem se samozřejmě také líbit, ale naši na šminky nebyli. Při jedné mazlící chvilce, kdy jsem brečela tatínkovi na rameni, že se nikomu nelíbím a nikdo mě nemá rád,jsem dostala radu ,skládající se ze tří kouzelných slov - čistá voda, hřeben a úsměv na tváři, dokáží víc než desatero malovátek. Moji zamindrákovanou dušičku to v té době mnoho nepotěšilo, ale když jsem pak dostala od otce první opravdovou kabelku a dopomohl mi k prvním lodičkám na podpatku, začala jsem věřit, že se někdy ten pravý princ najde. l
 


Komentáře

1 Jitka | Web | 15. května 2008 v 18:21 | Reagovat

Pěkné čtení.Vzpomínám si na své první lodičky. Byly do tanečních. Měla jsem  tehdy světlemodré taftové šaty a ve stejné barvě byly i lodičky. To byla v té době úžasná věc. Byla to velká náhoda, nebo spíš zázrak.Připadala jsem si jako princezna. A v tanečních jsem měla skvělého tanečníka. Byl to kluk z vesnice a uměl dávno tančit i bez tanečních. Já bych za tanec v té době i duši čertu upsala.To byly časy...

2 VeVěrka z Hajlendu | 15. května 2008 v 23:22 | Reagovat

Tak zase mohu přemýšlet, jak a co bylo poprvé u mě. Něco máme stejné, něco jiné.

3 Felixa | Web | 16. května 2008 v 20:20 | Reagovat

Krásně napsané. Vzpomněla jsem si na mou první knížku ... Malý Bobeš. Víte, jak je "tlustá"? :-D

Dostala jsem ji asi ve druhé třídě, když jsme zvládli čtení a prohlásila jsem, že ji přečtu úplně sama a celou. Věřte neveřte, já ji opravdu přečetla, poctivě a nepřeskakovala jsem! i když to byla pěkná fuška. No, a pak mě ve škole vybírali do soutěží a musela jsem předčítat úryvky z různých knížek.

4 VeVěrka z Hajlendu | E-mail | Web | 17. května 2008 v 23:12 | Reagovat

Jé,Malý Bobeš! Toho jsem měla taky moc ráda. Měla jsem ho půjčený od starší kamarádky.Teď je v knihovně manželův.

5 DědaLebeda | Web | 18. května 2008 v 23:01 | Reagovat

Tak, tak, něco po sourozencích bývalo normálně zaběhnuté, i když někdy jsme se tomu bránili, ale co naplat to první, co patřilo jenom nám, byl poklad.

První rande za nás JAK SE ŘÍKÁ .... škoda mluvit, ale byl to zážitek na celý život. Ano i zhlédnutí televizního programu toho úplně prvního u sousedů přes čočku před obrazovkou, na televizi spojené s radiopřijímačem, za účasti ještě dalších sousedních rodin.

Kino a nejkrásnější pro mne film \ Bílý Tesák \ s ještě hrbáčem - zlým to maníkem, kterého jsem nenáviděl kvůli tomu, že ubližoval psu tak krásnému.

Jóóó, vzpomínky, ale téma SUPER.

---(:-§O)))   ,.DL.

6 Motýl | 19. května 2008 v 21:19 | Reagovat

Vzpomínek, těch poprvé je strašně mnoho. Nestačil by jenom krátký komentáříček a psalo by se dlouho a ještě by tam nebylo všechno. Tak vzpomínejte lidičky, je to prima a naše generace jsem přesvědčena, že má co i porovnávat s touto dobou to, co nám ani vnoučata nevěří.Měj se hezky Hadimrško a piš...Motýl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama