Moje perspektiva
3. května 2008 v 14:50 | Moje psaníKomentáře
Jsem o dost mladší, ale díky svým úrazům a poděděným křečákům mně také pěkně bolí.
Ale chápu tě. I já se s tím snažím něco dělat, protože mám ještě kus sživota před sebou.
Hadimrško, buď statečná. Pokud Ti lékaři dávají naději na zlepšení, tak se snaž to přetrpět i když člověku stejně nic jiného nezbývá. Ale přetrpět a vyrovnávat každý den se s tím stejně musíš sama a je jedno jestli zlobí nohy, ruce, či jiná část těla. Je to vše o stejném strachu. Tak hlavu vzhůru a do toho. Když to musí být, člověk vytrpí hodně. Držím Ti palečky, ať se to poddá a je to ze dne na den lepší. Hezký den Ti přeji...Motýl.
Motýlku, Zdenko , Kukljo, děkuji za podporu, když on si někdy člověk musí vyčistit hlavu.
JÉÉÉÉÉÉÉ....jednou můj oblíbený komik Holzman prohlásil při jedné scénce : "a zkusil jste se pověsit"
Vím, není to v Tvém případě moc humorné, ale se srandou se dá mnoho zvládnout a stejně - co nás čeká nás nemine.
Do starého železa neEE. To se s tím opravdu musíš naučit žít - to je slogan pánů doktorů.
Tak zlom \VAZ\.
Držím palečky.
---(:-§o))) ,.DL.
Neklesej na mysli, samozřejmě,že do žádného starého železa nepatříš. S nohama je holt někdy kříž,mně bylo řečeno,že se s tím mám naučit žít, no tak se snažím, i kdybych taky někdy do toho kopla, teda,kdyby mě ty potvory zrovna nebolely.