22. května 2008 v 9:29 | ja
|
Včera jsem psala o rebarboře a jejím významu pro organismus na jaře. Dneska jsem si proto přivstala, abych tuto dobrůtku upekla. Rebarbora je oloupaná, podušená s cukrem, natřena na těsto a šoupnuta do trouby. Druhou polovinu jsem si nakrájela na krásné měsíčky, některé dokonce dvoubarevné a schovala je do mrazáku. Na další pečení. Plech je v troubě a Eliška ho hlídá, jako ostatně každé jídlo, které je v kuchyni na stole, pracovní desce, nebo v troubě. Vzpoměla jsem si na jednu návštěvu své tetinky . Bylo to sice později v létě, ale pekl se koláč. Dneska už vám skoro nepovím s čím byl, mám pocit, že jahodový. Krásně voněl, nádherně se tetě povedl. Obě dvě i s jejími dětmi jsme se na něj nesmírně těšili. Abychom jej mohli dříve jíst, dala jej teta na parapet okna. Mezitím jsem jí pomáhala s nádobím, pak chystat na stůl, opatrovat děti, na koláč jsme trochu pozapoměli. Blížila se doba oběda a my se nesmírně těšili na ten koláč. S umytýma rukama jsme se slušně posadili ke stolu a čekali. Nedočkali jsme se! Teta najednou plech s parapetu chytila, něco nahlas řekla a celý plech vysypala do koše. Ten mi dala a poslala mě, nic nechápající vysypat ho do popelnice. Celou cestu jsem přemýšlela, co se stalo a proč nesu ten krásný a voňavý koláč do smetí. Když jsem koš vysypala lezl mi po ruce mravenec. Malinkatý rezavý. Setřásla jsem jej a pospíchala nahoru. Tam teta s nějakým práškem sypala okno, parapet a dělala cestičku až do skříně, kde měla zásoby potravy. Tehdy jsem, pochopila ! Tak jako jistě již vícekrát, našli si malinkatí mravenci - faraoni, cestu do lidského příbytku a svou cestičku vedli přímo přes tetino okno na němž byl ten krásný voňavý koláč. Plech byl plný malých trapičů a koláč byl k ničemu. Co jsme tehdy obědvali nevím, ale rozhodně to nebyl koláč s jahodami.
A co na to teta? Osobne bych asi dost zurila, kdyby mi mravenci sezrali takovy krasny kolac.