close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Květen 2008

1. máj

1. května 2008 v 12:18 | ja |  Moje psaní
S oslavou 1. máje - Svátku práce, mám z dob dětství spojenu povinnou docházku do školy a na seřadiště průvodu. Předepsaný byl jiskerský nebo pionýrský kroj, tzn. bílá košile a šátek. I když byla zima, neboť nejednou prvomájový průvod provázelo škaredé počasí, mnohokrát i sníh a déšť. Naše maminka nás vždycky dobře vybavila. Pod bílou košilí jsem měla několik vrstev trik a svetrů, aby mě nebylo zima. Díky této vrstvě jsem v tento jediný den vypadala, že jsem nabrala několik kilogramů. U školy se čekávalo tak půl hodinky, něž nás seřadili dle tříd a hlavně, než dorazily soudužky a soudruzi učitelé. Pak jsme se za hlasitého hovoru, spíše bych řekla řevu, vydali celá škola na hlavní seřadiště. Nižší ročníky 1. a 2. třída, se rozestavily podél trasy průvodu a nastalo pro nás nekonečné čekání v zimě. Soudružky učitelky se marně snažily udržet nás v klidu. Když nám začala být zima, skákali jsme a skandovali hesla. Starší ročníky pokračovaly na seřadiště. Cestou jsme se někteří vrhali do jednotlivých podniků, kde na nás čekaly mávátka, nafouklé balonky a třeba i cukrová vata. Po zařazení do průvodu se opět nějakou dobu stálo, než přišel pokyn vydat se na cestu. Nikdy jsme nechtěli školní transparenty a mávátka, protože s těmi se muselo nazpět do školy. Každý jsme se těšili na konec průvodu, kdy se rozprchneme domů. Pro mladší děti pak nastal čas radovánek. V letech 1958 - 1963 se na prvního máje prováděly projížďky autem. V té době bylo u nás aut málo. Pamatuji si několik taxiků a pak jenom nákladní auta. Každé dítě dostalo od soudružky učitelky papírovou poukázku na projížďku. Na ty jsme se moc těšily. Šofeři do auta nacpali dětí, co se dalo a uháněli s námi, aby už také byli doma. Na náměstí vyhrávala dechovka a bylo otevřeno několik obchodů s nanuky , které prodávali mezi dveřmi, a pár plátěných stánků s cukrovovu vatou, párky s hořčicí, pro tatínky pivo a ostřejší občerstvení. Nikdo z nás si nezapoměl koupit točenou žlutou limonádu, která jindy nebyla k mání. Cesta domů byla lemována na zemi se válejícími třásněmi z mávátek, popraskanými balonky, prázdnými kalíšky od piva a limonád. Více nebo méně unavení otcové rodin se povalovali po lavečkách, opírali o stromy a ploty. Tak zase jsme měli na rok pokoj od téhle organizované zábavy.

Jak to bylo s Máchou

1. května 2008 v 10:59 | použito odborné literatury |  Něco z historie

Karel Hynek Mácha

Máj

Životopis:
Narodil se 16.11.1810 v Praze v rodině pražského krupaře. Studoval na gymnáziu, později filozofii a práva. Zajímal se o divadlo, ochotnicky hrál v Kajetánském divadle. Krom divadla se zajímal i o historii a politické dění. Po studiích nastoupil na místo advokátního praktikanta v Litoměřicích, ale již za měsíc - 6.11.1836 - zde zemřel na infekci. Smrt ho potkala těsně před svatbou s Lori Šomkovou a nedlouho poté, co se v tisku objevili první kritiky Máje.

Motto:
"Dalekáť cesta má! Marné volání!"
Stručný obsah:Máj
Mladá dívka Jarmila čeká u jezera na svého milého Viléma. Nedočká se ho a dozvídá se, že byl za otcovraždu zatčen, uvržen do vězení a bude popraven. Zabil totiž Jarmilina svůdce, aniž věděl, že je to vlastní otec, který se ho v dětství zřekl. Jarmila skáče ze zoufalství do jezera a Vilém je popraven
Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
Mácha si skutečně nemusel postavu otcovraha vymýšlet podle nějakého podřadného loupežnického románu, protože v Podbezdězí, 60 let před Máchovým příchodem do kraje, otcovrah skutečně žil, k otcovraždě došlo, dokonce šlo o zločin z milostných důvodů, a co je zvláště příznačné, stalo se tak v měsíci květnu, tedy v máji. Ani pro postavu Viléma nemusel Mácha hledat nějaký literární předobraz. Je v ní zpodobněn severočeský loupežník Václav Kumr, s nímž se Mácha mohl, kdyby o to nějak zvlášť stál, setkat i osobně, protože v době Máchových návštěv Doks byl tento "vysloužilý loupežník" ještě naživu. Ale vraťme se zpět k leitmotivu celého Máje, tedy k otcovraždě.
Otcovrah, o němž teď budeme hovořit, se jmenoval Hynek Schiffner a pocházel z Dubé (nikoliv z Dubí!!!), malého městečka asi 6 km od Doks směrem na Prahu. Jeho matka se jmenovala Marie Alžběta Tietzová a pocházela z Doks. Za Hynkova otce se provdala roku 1740. Schiffnerové byli poměrně zámožnou rodinou, živili se pěstováním chmele a obchodem s touto komoditou. Jediný přeživší dítě Schiffnerových, Hynek, se narodil 23. listopadu 1753. Když dospěl, zamiloval se do dcerky dubského kováře. Z důvodů, které není už možné zjistit, nepřál otec synovu milostnému vztahu a odpíral svolit k sňatku svého syna s dívkou z kovárny. Co se mezi otcem a synem stalo v prvních májových dnech roku 1774, lze se jen dohadovat. Patrně došlo k vyhrocení již déle doutnajícího konfliktu. V Hynkovi pak uzrál úmysl zbavit se otce třeba násilím.
V sobotu dne 7. května 1774 odešel starý Schiffner pracovat na chmelnici, ležící na jich od Dubé v místě zvaném Saugrund (Sviňský důl). Nikdo na statku nevěděl, kam hospodář odešel. Nikdo, kromě Hynka. Syn se dostal nenápadně na chmelnici tak, že ho otec zabraný do práce ani nezpozoroval. Nic netušícího otce napadl Hynek zezadu a ranami odřezkem chmelové tyče srazil k zemi, kde jej pak, když přepadený ještě projevoval známky života, dobil k smrti. Mrtvolu vhodil do skalního úvozu a zakryl ji. Byl si jist, že zločin zůstane neodhalen. Když se hospodář nevrátil ani příštího dne, začali ho sousedé hledat po celém okolí. Po delším prohledávání lesů a pátrání po polích mrtvolu zavražděného objevili. Na chmelnici se našly neklamné stropy zločinu. Na tak malém městě, jakým Dubá byla a je se patrně vědělo o rozepřích mezi otcem a synem a proto byl Hynek předvolán před sezení městské rady a členů magistrátního soudu. Byl jimi obviněn z vraždy svého otce, ke které se krátce na to přiznal. Po výslechu byl ihned uvězněn a krajský kriminální soud v Mladé Boleslavi poslal do Dubé 11. května 1774 vyšetřovací komisi. Zločinec byl poté eskortován do Mladé Boleslavi, kde byl přes dva měsíce vězněn ve sklepě pod kulatou věží tehdejšího kriminálního soudu. Tato budova je po menších úpravách zachovalá dodnes, Mácha ji ve svém díle pouze "přenesl" na břeh jezera.
Senát kriminálního soudu odsoudil Hynka k smrti lámáním v kole. Odsouzenec několikrát žádal o milost, ale nikdy nebyl vyslyšen. Veřejná poprava se konala nedaleko Mladé Boleslavi, v místě dodnes zvaném "Na spravedlnosti" dne 19. července 1774. Poprava prý byla hrůzná a byla poslední svého druhu vykonanou v českých zemích.
Mácha se s tímto příběhem mohl seznámit nejen v Dubé, kudy procházel během své krkonošské pouti, ale ještě pravděpodobněji přímo v Doksech. Jak bylo řečeno, z Doks pocházela matka otcovraha a v době Máchova pobytu v Doksech zde žili její příbuzní. Bratranec popraveného Hynka byl dokonce v Doksech šenkýřem a je velmi pravděpodobné, že se s Máchou setkal. Je tedy možné, že básník mluvil v Doksech se starými lidmi, kteří rodinu Schiffnerovu pamatovali, dokonce je i možné, že mezi nimi byli ještě i účastníci kruté podívané na mladoboleslavskou popravu. Drsné rodinné a milostné drama jistě zanechalo mohutnou stopu v Máchově rozjitřené duši a tak se začal rodit první náčrt Máje.

Reportáž ze sletu čarodějnic ČR

1. května 2008 v 6:00 Moje psaní
Vážení a milí, právě jsem se vrátila ze sletu čarodějnic. Dovolte, abych vás v krátkosti informovala o dění na Pampeliškové louce. Přílet nebyl nic moc. Letová frekvence byla rušena Hejkalem a jeho mladými. Špatné bylo spojení s dispečerkou a proto některé létavice skončily takto.
Přivítání proběhlo velmi dobře i celní a pasová kontrola. Byly sice nějaké nějaké nesrovnalosti v Europasech (rozdíl mezi cm a couly), ale celkem nebylo co řešit. Na Příletové ploše byl jeden zapomenutý pařez o nějž zvláště celebrity neustále zakopávaly. Na dotaz pořadatelů, proč tam vlastně je, nám bylo sděleno, že je to bludný kořen, který zde byl ponechán, aby nepovolané osoby nenašly cestu domů.
Program byl bohatý, přítomných hodně, i nějaká omladina čarodějnická se našla. U otevřeného ohniště se postupně střídali přizvaní kotelníci, jenom Jílková se nedostavila. Aby zúčastnění nepomřeli hlady, bylo rozdáno několk druhů jídel, opečeno vícero druhů masa a na neustále plápolajícím ohni se pořád něco škvařilo. Vůně se nesla od stánku s báječnou uzeninou. Elixíry a báječné pití teklo proudem.
Čaroději a čarodějky si mezi sebou vyměňovali zkušenosti s novinkami ve svém oboru. K tanci a reji hrála skupina mladých čertíků a satánků, kteří měli obdivuhodnou výdrž. I závěrečná tombola měla vysokou úroveň. Po půlnočním závěrečném reji nad ohništěm se účastníci zvolna rozlétávali do svých domovů.
Z Pampeliškové louky vaše Lucretie Zasmrádlá, televize Čoha.